Moc děkuji! Věděla jsem, že to musím napsat a zveřejnit také nějaké fotky – na počest pana Okénky, i když se novinařině momentálně nevěnuji. Jsem moc vděčná, že jsem tohoto vzácného člověka mohla před lety poznat, že byl ochotný mne přijmout doma a odpovídat na mé otázky a tím nahlédnout do jeho života… Opakuji se, ale znovu musím říct: „Čest jeho památce!“