Můj vánoční stromeček

Lenka Fojtíková — Sat, 23 Dec 2017 21:23:36 +0000

I vánoční stromečky podléhají módě. Jeden rok frčí stříbrné, druhý zlaté a další třeba červené či fialové. V tomto směru jsem konzervativec. Už dlouhé roky na vánoční stromeček věším slámové ozdoby. Postupně k nim ale přibývají i ozdůbky z keramiky, plechu, dřeva i látky. Svíčky jsou zásadně klasické s pravým plamínkem a chybět nesmí prskavky.

Zpátky ale k ozdobám. S těmi ze slámy jsem začala v dobách, kdy jsem psala pro týdeník Slovácko a později pro Naše Slovácko, když to „staré“ Slovácko spolkla brněnská Rovnost, která se později proměnila v Deník. V těch dávných dobách jsem se poprvé setkala s ženami, které především ve Vnorovech a Strážnici dokázaly ze slámy vyrobit úžasné věci. Postavičky, domečky, nejrůznější zvířátka, andělíčky, zvonečky, hvězdičky… Prostě snad úplně všechno. Některé ozdoby jsem od těchto dobrých žen dostala a další si koupila včetně řetězů ze slámy a velké hvězdy na špičku stromu.

Později k těmto ozdobám ze slámy začaly přibývat další. Například sada dřevěných vojáčků, které jsem snad za pouhých devětapadesát korun koupila ve vánočním výprodeji v brněnském malém Tescu. Mám je už dlouhé roky, ale přesto si pamatuji, že původní cena byla 160 korun. Před lety přibyl plechový andělíček od kamarádky Hanky, se kterou jsme toho už hodně zažily. Ještě víc jsem toho ale zažila se svou sestrou Blankou, na kterou si vždy vzpomenu, když se podívám na dva malé koníčky ušité z látky. Další kamarádka Mirka mně letos zase dala úžasného andělíčka z keramiky stejně jako Maruška. Od Ziny mi letos poprvé na stromečku visí rozverný andělíček z látky s botičkami z keramiky. Všechny mne moc potěšily… Když mně zrak sjede na plechového koníka s rolničkami, tak si zase vzpomenu na nejlepší květinářství ve Veselí nad Moravou naproti nádraží, protože právě tam jsem si ho pár let zpět koupila.

Můj vánoční stromeček je tak vlastně nazdobený vánočními příběhy, které se pojí s mými přáteli a blízkými – s lidmi, kteří se nějakým způsobem zapsali do mého života a nechali v něm stopu.

Možná ten můj vánoční stromeček není nazdobený přesně podle poslední módy, ale pro mne je moc důležitý právě kvůli těm životním příběhům lidí, na které vzpomínám, když na něj koukám…

A jaký máte vánoční stromeček Vy?

Všem přeji kouzelné Vánoce plné lásky, kterou na tuto zemi přinesl narozený Ježíš, který se narodil do těch nejchudších poměrů jako bezdomovec. ON – SYN ŽIVÉHO BOHA – KRÁL KRÁLŮ A PÁN PÁNŮ… CHVÁLA NA VÝSOSTECH BOHU A NA ZEMI POKOJ LIDEM DOBRÉ VŮLE…

Ze srdce Lenka

Elias Vella: Příběh o bezdomovci

Lenka Fojtíková — Mon, 24 Oct 2011 21:34:43 +0000

Příběh o bezdomovci…

Jeden z příběhů, které vyprávěl P. Elias Vella na svých přednáškách v Želivu v říjnu roku 2011…

Arisova matka byla Němka a otec muslim. Otec byl alkoholik a matka mu nedávala také nejlepší příklad. Nebylo tedy divu, že jejich syn brzy utekl z domu a začal žít na ulici. Pil alkohol, prodával drogy a kradl, aby měl co jíst. Jednoho dne se ocitl v Římě. Na náměstí, kde bylo mnoho podobných lidí, jako byl on, přišli hrát mladí herci pantomimu.

Arisa velmi zaujala mladá dívka, která byla plná radosti. Nedalo mu to a šel se jí zeptat: „Proč jsi tak plná radosti?“ „Chceš být také? Odevzdej svůj život Ježíši,“ řekla. Arisa nechtěl věřit svým uším. Myslel si, že si z něho dělá srandu. Šel se jí tedy po chvíli zeptat znovu a dostal stejnou odpověď: „Odevzdej svůj život Ježíši.“

Šel pryč, ale stále slyšel její slova. Zůstala mu v mysli. Řekl si: „Dnes nebudu nic krást. Jestli Ježíši existuješ, dej mně do půlnoci najíst ty sám.“ Po nějaké době bylo poledne a začal se ozývat kručící žaludek. Potom byly tři hodiny, pět a Arisa byl stále hladový a bez jídla. V jedenáct v noci se rozhodl, že si najde místo k noclehu. Lehl si do krabice vedle nějakého jiného bezdomovce.

Když chvíli ležel, soused se ho najednou zeptal: „Kdo jsi? Kde jsi se tady vzal? Neznám tě… Nikdy jsem tě tady neviděl…“ „Jsem tu, protože jsem nenašel jiné místo ke spaní,“ odpověděl Arisa. „Co jsi dnes ukradl?“, zeptal se ho nový soused. „Nic,“ odtušil Arisa. „Proč?“ „Protože hledám Ježíše,“ řekl Arisa. V tom okamžiku jeho soused sáhl do batohu, vytáhl chleba, sýr, vodu, podal mu jídlo a řekl: „Jez! Musíš mít hlad…“ Za pět minut měla být půlnoc… Arisa pak žil ještě nějaký čas na ulici, ale přestal krást.

„Dnes je evangelickým kazatelem a občas mi napíše, abych se za něj modlil, a tak se za sebe vzájemně modlíme. Když Bůh někoho volá, volá každého originálním způsobem…“ skončil vyprávění skutečného příběhu otec Elias….

Všechny zdravím a přeji Vám, abyste zaslechli ten hlas, když Vás bude jednou Ježíš volat…. Lenka

bezdomovec – Lenka Fojtíkova

Můj vánoční stromeček

Elias Vella: Příběh o bezdomovci

Příběh o bezdomovci…