Putování v Mariánských Lázních k Antoníčkovu prameni

Lenka Fojtíková — Thu, 01 Oct 2026 17:43:11 +0000

Aniž bych to plánovala, vydala jsem se dnes pěšky na pouť k Antoníčkovu prameni. Vlastně jsem šla úplně jinam, ale tentokrát jsem se rozhodla, že nepůjdu v Mariánských Lázních po Hlavní třídě, ale vezmu to parkem. No a tam jsem hned na začátku narazila na směrovku Antoníčkův pramen. A co bych to byla za holku z Blatnice pod Svatým Antonínkem a nešla k tomuto prameni, že?
Bylo to úžasné! Cesta totiž vedla opět nádherným rozlehlým parkem barvícím se podzimem a navíc jsem viděla místa, kam se mně za ty necelé tři týdny, co tady jsem, nepodařilo dostat, i když jsem to tady už hodně dobře prošmejdila. Díky tomu jsem se dostala na kolonádu Ferdinandova pramene. O kousek dál byl Rudolfův pramen. V putování jsem pokračovala rozlehlým úšovickým parkem po směrovkách, které mne dovedly až k cíli mého putování – Antoníčkovu prameni a o kousek dál je i kostel zasvěcený svatému Antonínovi z Padovy. Je hodně zchátralý a vypadal opuštěně. Kostel i Antoníčkův pramen jsou v Úšovicích, což je jedna z šesti částí Mariánských Lázní.
Poté jsem to otočila a valila stejnou cestou zpět. V parku jsem potkala dvě ženy z Blatnice, s nimiž jsem se už včera potkala v centru města. To člověk fakt nevymyslí. V Blatnici se třeba nepotkáme i pár týdnů a tady najednou ve dvou dnech dvakrát. Pokecaly jsme, předaly si zkušenosti z našich pobytů a já valila zase na setkání se svými spolustolovnicemi z hotelu, s nimiž jsem se domluvila, že půjdeme do kavárny na něco dobrého. Dnes jsem našlapala celkem 15 766 kroků, což je pro mne po všech letos prodělaných chorobách, které mne brutus zbrzdily, druhé nejvyšší číslo.

Zážitkový dárek ve Velehradských vinicích

Lenka Fojtíková — Wed, 24 Jul 2024 19:20:13 +0000

Při svých cestách na Velehrad, do Modré či na Bunč jezdím roky okolo Velehradských vinic. Až do dnešního dne jsem tam nikdy nepřibrzdila a neodbočila, abych si prohlédla, jak to tam vlastně vypadá, co toto místo pod vinohrady nabízí.
Dostala jsem se tam až dnes díky kamarádce Jarmile Hruškové. No a bylo to pro mne překvapení doopravdy veliké. Od silnice to ani tak nevypadá, ale pokud odbočíte a zaparkujete na dostatečně prostorném parkovišti, nebudete litovat. Přivítá vás krásný interiér, ochotná obsluha a výborné jídlo z tamní kuchyně a stejně skvělá vína.
My jsme si tedy daly nealkoholické Frizzante a bylo fakt luxusní! Vřele doporučuji. Z jídelního lístku jsem si vybrala hovězí líčka na kořenové zelenině s bramborovou kaší a k tomu domácí limonádu z manga. Jarka upřednostnila pečenou kachnu s malými brambůrkami, hráškem a zeleninou. Sladkou tečkou byl skvělý cheesecake a pro mne cappuccino. Nakonec jsme zvládly ještě ristretto s domácími sušenkami s levandulí. Vše bylo doopravdy skvělé, skvělé, skvělé…
Na závěr jsme poseděly venku s pohledem k cyklostezce. Posezení je ale připraveno také na druhé straně přímo u vinic. Kdo chce, může si venku zahrát šachy s obřími figurami anebo pétanque. Nechybí ani dětský koutek. Kdo chce, může prostě jen tak sedět, usrkávat či zobat něco dobrého, koukat na krásnou přírodu a užívat si daného okamžiku.
Od Jarky to byl pro mne dárek k letošním kulatinám. Jeden z těch nejlepších, protože mně dala téměř celé odpoledne svého času a k tomu úžasný kulinářský zážitek. S Jarkou se známe více než dvacet let, tak jsme si měly co povídat, protože ve fofru života k podobným několikahodinovým zastavením času moc nezbývá. O to vzácnější bylo naše dnešní setkání… Velké díky za ně…

dobroty – Lenka Fojtíkova

Putování v Mariánských Lázních k Antoníčkovu prameni

Zážitkový dárek ve Velehradských vinicích