Přepis celého kázání P. Mariána Pospěchy při Domácí pouti na Svatém Antonínku:

Milí přátelé, ministranti, poutníci, piškoti malí i velcí, přiznám se vám, že jsem dnes v určitých rozpacích, protože toto nádherné místo, kde jste mnozí z vás doma, má své silné genius loci. Každý, kdo zde přichází přirozeně cítí sílu místa. Díky  evangeliu jsme dnes slyšeli o události u Genezaretského jezera. Pro mne osobně jeden z nejsilnějších okamžiků a chvil, které jsem kdy v životě zažil, stejně jako mnoho mých farníků, se odehrála právě na oněch místech, když jsme ještě před covidem měli tu milost navštívit Svatou zemi. Právě u Genezaretského jezera jsme prožívali mši svatou v úplně jiném rozpoložení než kdekoli jinde.

NUTKÁNÍ ZŮSTAT V TICHU
Musím se vám přiznat, že na nás všech se to místo podepsalo tak, že jsme cítili nutkavou potřebu mši svatou prožít v úplném tichu. U mne to nebývá příliš obvyklé, protože já mám rád bugr, vzruchy a randál velkoměsta. Nejsem příliš tichý člověk, ale pravda, když taková chvíle, takový okamžik nastane, tak ji nelze nevnímat, jen tak přejít, jakože nic. A musím se vám přiznat, že to i pro mne byla jedna z nejnádhernějších bohoslužeb, které jsem kdy zažil. Nezpívali jsme, neměl jsem ani kázání, v tichosti jsme prožili celou tu mši svatou s pohledem upřeným na to Genezaretské jezero, na ona místa, která jsou očitými svědky mnohých událostí spojených s přítomností Páně.  Bylo to něco, tak výmluvného, silného a inspirujícího. Jaká koli slova navíc by byla spíše na škodu. Všiml jsem si,  že mnozí ti poutníci měli během bohoslužby slzy v očích. Mám stejné nutkání takto krásně s vámi prožít to největší, nejkrásnější, nejhodnotnější, nejcennější, čeho jako lidé v té součinnosti s Boží milostí jsme vůbec schopni, ale nemohu si to dovolit, protože by si mnozí řekli: „No paráda, pozvali si ho a on mlčel jako ryba. Mnozí by mně to měli za zlé, ale co si tedy říct v tuto chvíli a v těchto okamžicích, když člověk vidí to, co vidí?

DNEŠNÍ KRIZE
Často se dnes hovoří o tom, a svým způsobem o tom nelze příliš pochybovat, že lidstvo, svět, planeta, jednotlivé společenské složky včetně církve prožívají určitou krizi.Cokoli si zapnete, otevřete, čtete, všude na vás koukne slovo krize. Často se v posledních měsících a týdnech hovořilo o tom, že z těch a těch různých důvodů prožívá svou krizi i církev. Já nevím, buď mi mnoho věcí nedochází, ale mně se to nezdá, protože církev může prožívat skutečnou krizi za předpokladu, že by z ní utekl samotný Kristus. Často by se člověk nedivil, ale pokud Kristus jako hlava církve stále je a přebývá uprostřed svého lidu, tak církev nemůže prožívat krizi. To by už byla vážně krize všech krizí! To víte, že věci nezlehčujeme, nezpochybňujeme náročnost všech období, etapy, historie dějin současnosti, kterou všichni společně procházíme.

SETKÁNÍ SE VZKŘÍŠENÝM KRISTEM
Ale jedna věc je naprosto zásadní! A to si myslím, i když to bude možná trochu troufalé, že by z toho měl i svatý Antonín radost, protože on je skutečně skvělý duchovní vůdce, ten, který umí horlit, provokovat, inspirovat, probouzet, nakopnout, prostě uvádět v síle Ducha všechno do pohybu. Myslím si, že je na místě si uvědomit a zvláště v tomto období, kterým procházíme, které prožíváme, kdy jsme ještě plní těch zážitků a prožitků uplynulé doby velikonoční, která stále svým způsobem kulminuje těmi jednotlivými slavnostmi – ať jsou to Letnice, ať je to včerejší tajemství Nejsvětější Trojice, ať je to slavnost Božího Těla, která se nám blíží nebo Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a tak dále a tak dále, že si člověk zkrátka dost dobře uvědomuje, že je potřebí, když hledáme to, co jsme ztratili, že si říkáme: Čím je to, že zakoušíme ve společenství rodiny církve, že je taková trošku malátná, unavená, taková nějaká vyčpělá, kolabující,  těžkopádná, bez takové nějaké vnitřní dynamiky, radosti, svěžesti, normálnosti, síly, naděje a říkáme si: „Čím je to?“ Přemýšlíme, hledáme příčiny a důvody, důsledky, možnosti a různé metodiky a snaží se různá centra a spolky něco vymýšlet, na něco přijít. Zdá se mi, že základní problém tak zvané krize v církvi je to, že jsme možná doposud neprožili to, co prožili apoštolové. A sice reálné, konkrétní, osobní setkání se Vzkříšeným Kristem.

MNOHO RŮZNÝCH TEORIÍ

My mnozí, kteří jsme studovali teologii to víme, a bylo nám to často připomínáno, že hlavní důkaz Kristova Vzkříšení a Zmrtvýchvstání není jeho prázdný hrob. O tom by se dalo mnohé vyprávět a povídat na základě různých konspiračních teorií či jiných kontextů. Konec konců bychom mohli uvažovat i nad tím vším, co čteme v evangeliích a Skutcích apoštolů, co se tam všechno událo, ta různá podezření, a navádění vládnoucí garnitury: Víte co, říkejte, že jste spali, a že vlastně ani nevíte a vladař se možná naštve, a tak my ho uchlácholíme. Vojákům a jiným dáme peníze a hodně peněz a nějak to zašolícháme, a řekneme, že ho ukradli, odnesli a někam zahrabali… Mnoho, mnoho různých teorií. Já si ještě vzpomínám ze základní školy, co nám soudružky učitelky vyprávěly ohledně tajemství Kristova Zmrtvýchvstání. To je až hanba na to vzpomínat – natož to říkat nahlas! Ale takový základní důkaz Kristova vzkříšení, je okamžik a chvíle, kdy se diametrálně změnilo chování apoštolů!

APOŠTOLOVÉ PROŠLI FRUSTRACÍ
Prostě ti chlapi, kteří byli očitými svědky mnoha zázračných a do té doby nemyslitelných událostí, prošli určitou bytostnou frustrací. Tím okamžikem, který oni zažili, viděli, kterého byli přítomni! Ta frustrace musela být veliká. Musela být příšerná! Museli být na určitém rozhraní, kdy se začali rozcházet cesty jejich prožitků, zkušeností, očekávání, tužeb, představ, životního nasměrování. Najednou všechno v jednom okamžiku jakoby vzalo za své. Po všem byla veta. Myslím, že i oni museli přemýšlet, kalkulovat a říkat si: „Panečku, čím je to? Kde nastala chyba? Nenaletěli jsme? Nebyla to všechno mýlka? Nebyla to chiméra?“ Až do toho vzácného tajemného okamžiku, kdy mnozí si nejsou schopni vysvětlit, čím se to stalo, čím to bylo, že ti zklamaní, frustrovaní, ustrašení, bojácní, zavření, zamčení, schovaní apoštolové najednou rozkopnou dveře a v nepopsatelné síle a dynamice vyrazí do celého světa, nesou do celého světa Evangelium, nesou radostnou zvěst o spáse člověka. To je něco tak neskutečně tajemného, něco tak úžasného, že prostě nad tím nelze nežasnout.

KŘTILI PO TISÍCÍCH
A tohle to není možné přejít, jakože se nic neděje. Těch chlapů bylo jedenáct, nemůžu už říct, že dvanáct, protože samozřejmě Jidáš chyběl. Oni ale rychle doplňovali apoštolský sbor, jak dobře víme a přibývali rapidní měrou těch učedníků, posluchačů, následovníků a tak dále. Možná bychom se ani nedopočítali, když čteme ve Skutcích apoštolských, jak křtili po stovkách, po tisících! To byl důsledek i toho proroctví, které Ježíš sám četl v synagóze v Nazaretě. Bylo to jeho programové prohlášení, jak je dnes moderní říkat. Víme v čí moci, v čí síle jde, s jakými zájmy, co sleduje vlastně s tím svým působením, pozváním, životem. Dnes jsme to slyšeli: „Duch Páně, ten mě pomazal, ten je nade mnou!“ To přece platí i o nás. V jeho jménu jdeme! My nehlásáme sebe! Mně se zdá, že někdy i ten Boží lid je dnes takový, a my patříme do něj i my kněží, že jsme takoví zbití, jak oškubané slepice, prostě unavení, tváříme se kysele na svět, na život kolem nás. Jako bychom ve své nemohoucnosti zapomněli, že věříme v Boha všemohoucího!

METODIKY ANI CENTRA NEPOMŮŽOU
Toto je určitý důsledek a mně se zdá, že nám žádné metodiky samy sebou nepomůžou! Žádná centra ani, biskupství! Můžou nám posílat, co chtějí, lejstra, papíry, tuny, vlaky… Ale nepomůže ani svěcená voda za předpokladu, že Boží lid, stejně tak i klérus a biskupové když se nesetkají osobně, konkrétně se silou vzkříšeného Krista, tak budeme namydlení, jak kozy na ledě!

FRUSTRACE U CHLAPŮ
Ta matematika je prostě velmi jednoduchá! Tady je příčina všeho! I apoštolové moc dobře poznali konec svých sil, limity, bezradnost, nechci říct, že zoufalství, to bychom byli hodně daleko. Ta bezvýchodnost frustrace u chlapů většinou končí hrozným způsobem! Buď se uchlastají nebo to ještě rozjedou v úplně jiném směru a tak dále…

PÁN NA SEBE NENECHAL ČEKAT
Kdo ví, co hrozilo i těm apoštolům. Právě proto možná Kristus Pán na sebe nenechal dlouho čekat, zjevil se a ukázal se jim co nejdřív. A teď ta nádherná setkání, jak je v těch evangeliích, tak to byl naprosto zlomový okamžik. Vezměte si, bylo jich jedenáct a díky té síle a moci, kterou do sebe absorbovali, přijali, kterou byli vyzbrojeni, byli skutečně schopni jít do celého světa a nehleděli doprava, doleva. Nepočítali, nedělali žádné sčítání lidu a počítání nějakých krámů, almar, chalup a lesů a polí… neměli čas se zdržovat a ztrácet čas!  Teologové říkají: „Toto je důkaz Kristova vzkříšení!“ Apoštolové se s ním museli setkat tváří v tvář už s Kristem oslaveným, že jim najednou nezáleželo ani na sobě samých, vykopli ty dveře večeřadla a šli do celého světa.

NEJSME ŽÁDNÍ CHUDÁCI
To je něco tak neskutečného a člověk si říká: „Jejda, co bych za to dal, kdybych mohl být sám svědkem těchto očitých událostí a okolností!“  Bez přehánění, bez nadsázky, bez nějakého krasořečení. Domnívám se a stojím si za tím, že tudy někde vede cesta, že to je náš úkol v době, kterou žijeme. Ona je těžká! Je agresivní, složitá, není jednoduchá. Ale která doba byla jednoduchá?! Každá má to své! A jsem přesvědčen o tom, že jestli nám Bůh dal život a spolu svým životním příběhem nám dal obrovskou důvěru, že my jsme ti nejvhodnější pro tento čas, pro tato léta, pro toto století, tak spolu s tím životem nám dal velkou důvěru, že to nezkazíme. A i u nás by mělo platit, že nemáme čas ztrácet čas! My nejsme žádní chudáci! Pořád přemýšlíme nad tím: „Jé, to je hrůza! My jsme tak nepochopení, tak nepřijatí, jak je možné, že ta společnost nám nerozumí, že nás nechápe…“

VY JSTE SOLÍ ZEMĚ
Nad tím by se dalo také hodně přemýšlet! To jsme slyšeli minulý týden: „Vy jste sůl země! Jestli sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se nehodí, než aby se vysypala ven a lidé po ní šlapali.“ A ti lidé to dělají! O ni po ní šlapou! Oni po nás šlapou! Je otázka, jestli jsme solí, která má chuť! Jak se získává sůl? Já vím o dvou způsobech. Jednak dolováním. Třeba důl Vjelička v Polsku, kde se doluje sůl anebo také odpařováním, místa a destinace kde jsou taková ta solná jezera.

SUCHOPÁR SVĚTA
Proces toho suchoparu, kdy se ta voda odpařuje, zřejmě není zrovna příjemný. Jenže ten suchopar je zapotřebí k tomu, aby vykrystalizovala sůl. Možná i ten suchopar světa a těchto časů,  období, které prožíváme, není příliš útěšný, ale třeba potřebný k tomu, aby vykrystalizovala síla a tajemství síly a podstaty církve, Božího lidu. My bratři a sestry vůbec nepřemýšlejme nad tím, komu se líbíme, nelíbíme, komu se zavděčíme nebo nezavděčíme, komu vyhovujeme nebo nevyhovujeme!

NEJSME ŽÁDNÍ CHUDÁCI
To je všechno úplně jedno! MY NEJSME ŽÁDNÍ CHUDÁCI, PROTOŽE BŮH DO NÁS, NAŠEHO NITRA ZASEL TAJEMSTVÍ OBROVSKÉ SÍLY! DYNAMIKY, ALE TAK ZÁVRATNÉ, TAK NESKUTEČNÉ…! A jestli umím dobře počítat, já na matematiku niky nebyl, tak nás je tady dnes daleko víc než jedenáct! No a co by se s tím světem mělo dít, kdybychom skutečně byli těmi, kteří se setkali se silou Vzkříšeného Krista? Radost pomyslet! Myslím, že to není nic ujetého! Těžko říct! Každý na to můžeme mít jiný pohled, jiný názor! Máte někdo lepší nápad? Ruku nahoru! Bereme všechno! Ale zdá se, že skutečně tady i v kontextu dnešních posvátných čtení je pro nás určující: „NEBOJTE SE! MY NEJDEME V SÍLE SVÉ! MY NEJDEME VE SVÉM JMÉNU! DUCH SVATÝ NÁS POMAZAL! ON JE S NÁMI, JE NAD NÁMI! A to, co neseme svým přispěním a dílem do světa, života, je zkrátka potřebné, závratné, důležité, hodnotné, výchozí a je nepřípustné z tohoto poslání zběhnout.

Když jsem se dozvěděla, že dnes odpoledne zahájí turné tyrkysové revoluce po našich městech v mém rodišti Brně, řekla jsem si nejdříve, že je to moc pěkné, ale nepojedu tam, protože musím odpočívat. Nevím, jaká síla mne nakonec vyhnala z domu a já usedla do auta, abych byla zhruba za hodinu a půl v Brně a mohla se vidět s mým favoritem i lidmi, kteří mu fandí.

Při cestě na Žerotínovo náměstí jsem si říkala, že jsem tedy moc zvědavá, kolik tam v těch šestnáct hodin bude lidí… Brno si totiž z mého pohledu žilo svým poklidným životem. Lidé procházeli ulice, nakupovali ve slevách a užívali si prostě svůj volný den. Já jsem na rozdíl od nich kráčela městem na místo srazu.

Tam se pomalu po půl čtvrté začali rojit lidé s tyrkysovými šálami na krku, plackami stejné barvy a tyrkysovými mašličkami na klopách kabátů. Mnozí lidé s sebou na setkání s kandidátem na prezidenta vzali i docela malé děti. Konečně se Pavla Fischera dočkali! Přivítali ho skandovaným pokřikem – krátké video je zde.  Pavel Fischer si s každým, kdo chtěl, podával ruku, trpělivě se fotil, naslouchal a povídal si s lidmi.

Na mou otázku, co říká na to, že se objevují hlasy, upozorňující na to, že měl spíše podpořit vědce Jiřího Drahoše než tříštit takto síly, uvedl: „Jsme uprostřed kampaně. Sice spolu soupeříme, ale také na druhou stranu spolupracujeme. Myslím si, že nám všem jde o jedno – žít ve svobodné, prosperující a bezpečné zemi. S těmi, se kterými budeme programově nejblíže, se určitě ve druhém kole nějakým způsobem dohodneme a podpoříme. Teď je ale soutěž ještě otevřená.“ Dále prozradil, že dnes je v Brně, zítra zamíří do Olomouce a plánuje také návštěvu Slezska. „Snažíme se být tam, kde cítíme obrovskou podporu i ze strany dobrovolníků. Je to pro mne obrovské povzbuzení. Člověk si někdy říká, jestli to, co dělá, pro co se rozhodl, má smysl. Tady vidím, že to dává smysl nejenom mně ale všem přítomným. Účast tolika lidí v Brně mě velmi mile potěšila,“ svěřil se Pavel Fischer.

Podpořit ho přišel i brněnský senátor za KDU-ČSL Zdeněk Papoušek. „Pavel Fischer je koktejl, který mi chutná čím dál víc. V něm se velmi dobře snoubí jednotlivé složky. Má výbornou schopnost z diplomacie, stojí si za svým názorem, v závažných věcech má naprosto pevný postoj, umí naslouchat, má smysl pro humor a je erudovaný. Myslím si, že tento koktejl by se měl podávat na Pražském hradě a nahradit ty patoky, které tam nyní jsou a nedají se vůbec pít,“ řekl senátor Zdeněk Papoušek. Dle jeho mínění nejde volbou Pavla Fischera o žádné tříštění sil. „Každý demokratický kandidát je důležitý a je dobře, že kandidoval, protože je nesmírně důležité, aby jejich postoje a názory nyní zaznívaly ve společnosti. Rozhodně by se lidé neměli nechat odradit, ale musí volit toho, koho opravdu chtějí jako prezidenta. Je dobře, že je výběr kandidátů tak široký a velký,“ uzavřel senátor Zdeněk Papoušek.

Při besedě s občany Pavel Fischer ve zcela zaplněném sále Břetislava Bakaly hned v úvodu řekl: „Cítím, že máme společnou odpovědnost za to, jak se bude v naší zemi žít. Ten projekt už není jen můj, ale společný nás všech. Mám obrovskou radost z vašich nápadů jako je například modré cukroví, mašle dětí ve vlasech či tyrkysový dudlík. Mám radost, že můžeme být spolu nejen na sociálních sítích, ale při setkáních jako je toto v Brně i fyzicky. Nevím, jak první kolo voleb příští týden dopadne. Vím ale, že mi dává my smysl, že tady dnes jsme, že jsme se do toho společně pustili. Děkuji vám….“

Text a foto: Lenka Fojtíková

v

Zpátky ale k ozdobám. S těmi ze slámy jsem začala v dobách, kdy jsem psala pro týdeník Slovácko a později pro Naše Slovácko, když to „staré“ Slovácko spolkla brněnská Rovnost, která se později proměnila v Deník. V těch dávných dobách jsem se poprvé setkala s ženami, které především ve Vnorovech a Strážnici dokázaly ze slámy vyrobit úžasné věci. Postavičky, domečky, nejrůznější zvířátka, andělíčky, zvonečky, hvězdičky… Prostě snad úplně všechno. Některé ozdoby jsem od těchto dobrých žen dostala a další si koupila včetně řetězů ze slámy a velké hvězdy na špičku stromu.

Později k těmto ozdobám ze slámy začaly přibývat další. Například sada dřevěných vojáčků, které jsem snad za pouhých devětapadesát korun koupila ve vánočním výprodeji v brněnském malém Tescu. Mám je už dlouhé roky, ale přesto si pamatuji, že původní cena byla 160 korun. Před lety přibyl plechový andělíček od kamarádky Hanky, se kterou jsme toho už hodně zažily. Ještě víc jsem toho ale zažila se svou sestrou Blankou, na kterou si vždy vzpomenu, když se podívám na dva malé koníčky ušité z látky. Další kamarádka Mirka mně letos zase dala úžasného andělíčka z keramiky stejně jako Maruška. Od Ziny mi letos poprvé na stromečku visí rozverný andělíček z látky s botičkami z keramiky. Všechny mne moc potěšily… Když mně zrak sjede na plechového koníka s rolničkami, tak si zase vzpomenu na nejlepší květinářství ve Veselí nad Moravou naproti nádraží, protože právě tam jsem si ho pár let zpět koupila.

Můj vánoční stromeček je tak vlastně nazdobený vánočními příběhy, které se pojí s mými přáteli a blízkými – s lidmi, kteří se nějakým způsobem zapsali do mého života a nechali v něm stopu.

Možná ten můj vánoční stromeček není nazdobený přesně podle poslední módy, ale pro mne je moc důležitý právě kvůli těm životním příběhům lidí, na které vzpomínám, když na něj koukám…

A jaký máte vánoční stromeček Vy?

Všem přeji kouzelné Vánoce plné lásky, kterou na tuto zemi přinesl narozený Ježíš, který se narodil do těch nejchudších poměrů  jako bezdomovec. ON – SYN ŽIVÉHO BOHA – KRÁL KRÁLŮ A PÁN PÁNŮ… CHVÁLA NA VÝSOSTECH BOHU A NA ZEMI POKOJ LIDEM DOBRÉ VŮLE…

Ze srdce Lenka

Z