Během více než hodinového setkání návštěvníkům Panského dvoru prezentoval při komentované projekci svou knihu černobílých fotografií s názvem VÁCLAV HAVEL – TOMKI NĚMEC.

Snímky v knize zachycují především období od konce roku 1989, kdy byl Václav Havel poprvé zvolen prezidentem bývalého Československa až do roku 1992 a poté také jeho život v letech 1997 – 2002.

Co fotografie – to příběh. A Tomki je uměl podat tak, že se přítomní smáli, aby je záhy vzpomínání na Václava Havla vedlo k zamyšlení a ke konfrontaci s dneškem. Stál před nimi totiž muž, který Václava Havla skutečně znal a dle fotografií je naprosto zřejmé, že ho bývalý prezident pustil až do intimních okamžiků svého života.

Nevyprávěl o něm někdo něco, co si přečetl na internetu a považuje tyto zprávy za absolutní pravdu, i když pravda je obyčejně někde úplně jinde, než je dnes prezentována ve většině médií. Stál před nimi fotograf, který se přiznal, že zpočátku spolupráce bývalého prezidenta považoval za „poloboha“, ale přesto ho neadoroval, jak by si někdo mohl myslet. Znal jeho slabosti, ale také opakovaně upozornil na to, že nebyl mstivý, ale byl to skutečně dobrý člověk, který uměl odpouštět, měl specifický smysl pro humor a dar radovat se z nejrůznějších okamžiků ve svém životě jako malý kluk.

V minulosti jsem při výstavách a nejrůznějších akcích dokumentovala takové mistry fotografy jako jsou Jindřich Štreit, Robert Vano, Karel Cudlín či Jan Šilpoch. A vždy jsem měla velký respekt na tyto muže zaostřit a zmáčknout spoušť. Dnes jsem znovu měla tu drzost, takže se můžete podívat na pár fotek z dnešní výjimečné akce, kterou uspořádalo Veselské kulturní centrum v čele s ředitelem Michalem Blažíčkem a produkční Danielou Evjákovou. Patří jim za to velký dík. Kdo dnes ve Veselí nad Moravou nebyl, může jen litovat… Vzpomínání prostřednictvím fotografií a příběhů s nimi spojených na ojedinělou dobu, která se v naší zemi už nikdy nebude opakovat, bylo silné… Podrobnosti o knize najdete zde

Text a foto: Lenka Fojtíková

Se značným předstihem jsem si zarezervovala místo a udělala jsem dobře. V sobotu prvního prosince, kdy se jejich narozeninový koncert v Kulturním domě Strážničan ve Strážnici uskutečnil, bylo totiž naprosto plno, proto se přidávaly do uliček i nějaké židličky. A kdo tam byl, tak ví, že to byl krásný večer. Díky předem nahranému doprovodnému slovu, které provázelo video projekci, si mohli návštěvníci připomenout, co všechno spolu muzikanti a tanečníci zažili, s kým slavným se potkali, ve kterých zemích za dobu své existence účinkovali, což je tedy výčet neuvěřitelný. A to prvního ledna roku 2019 odlétají do Kataru. Kdo ve Strážnici nebyl, může mrknout alespoň na pár fotek, co jsem tam udělala, i když se jejich prostřednictvím nedá předat atmosféra, která při koncertu panovala…

Tak za sebe přeji muzikantům i tanečníkům alespoň dalších dvacet let existence a připíjím na zdraví, protože bez toho se jen těžko dá stíhat, co doposud obě tato tělesa zvládla

Ze srdce Lenka