PŘES POHÁDKY DÁL
Přes pohádky jsem se rychle přesunula k jiným autorům. Fascinovalo mne nechat se unášet příběhy Julese Vernea, ale i Jaroslava Foglara, které tehdy v knihovně sice nebyly, ale podědila jsem je po mém taťkovi, který byl skautem a později v osmašedesátém i mí sourozenci. Hltala jsem Viktora Huga, Arthura Haileyho, Antoine de Saint-Exupéryho, Ericha Maria Remarquea, Richarda Bacha, Anthony de Mella, Roberta Fulghuma, skvělé detektivky severských autorů, ale i brožované, které tak skvělé nebyly. Později jsem načetla hromadu literatury různých církevních autorů včetně životopisů světců a samozřejmě Bibli, kterou čtu průběžně stále už desítky let.

SEN O NOVINAŘINĚ
Po střední škole mne v osmdesátých letech minulého století naprosto uhranulo dílo Oty Pavla.  Díky jemu jsem se chtěla stát novinářkou a také psát o sportu a jeho hvězdách zcela neotřelým způsobem, jako to uměl právě Ota Pavel. První články o sportu jsem napsala do okresních novin pro Brno-venkov, které vycházely v předrevoluční době pod názvem Směr. Dopisovala jsem také občas do firemních novin Průmyslových staveb a jeden článek mně zveřejnila Mladá fronta v rámci soutěže pro studenty na téma Trapas před lavicemi. A to bylo všechno. Více možností za socialismu nebylo, pokud se tedy člověk nedostal na pozici redaktora přímo do některé z mála redakcí, což tedy rozhodně nebylo vůbec snadné. A to byl důvod, proč jsem se přihlásila na žurnalistiku. V době mého mládí se mohla „žurna“ studovat jen v Praze nebo Bratislavě. V Praze brali ročně čtyřicet lidí. Třikrát jsem se tam hlásila a třikrát jsem nebyla přijata. K novinařině jsem se ale nakonec přesto dostala. Touha po psaní ve mně ale rostla už od útlého dětství v době, kdy jsem se nořila do prvních knižních příběhů. Pamatuji si, že už tehdy se v mé hlavě objevila myšlenka, že bych jednou také psala knihy. Druhý hlas v mé hlavě ale hned oponoval a říkal, co bych jako chtěla psát, když už stejně bylo všechno napsáno. A když jsem se rozhlédla po tehdejší okresní knihovně a viděla ty regály plné knih, dala jsem zapravdu onomu druhému hlasu a myšlence, že už bylo vlastně všechno napsáno, tak co vymýšlet nového, že?

VLASTNÍ KNIHY
Dnes mám navzdory tomuto boji v hlavě dvě samostatné vlastní knihy (Elias Vella a jeho stopy nejen v České republice, Navzdory všemu a jednu zbrusu horkou novinku Na Blatnické hoře, kde jsme autoři tři. Všechny tyto tři knihy mají z mého pohledu společného novinářského ducha. Jsou poskládané z rozhovorů, příběhů a dokumentování skutečných událostí, takže je to vlastně literatura faktu. Žádné smyšlené příběhy, vybájené fantazie, ale pouze čistá realita, životy konkrétních lidí a popis událostí.  Moje cesta za vlastními knihami vedla přes přečtení hromady knih a bezmála třicetiletou novinářskou praxi, kdy píšu denně a stále mě to baví a naplňuje. Když ne do novin a časopisů podle přesného zadání, tak na tento můj web. A mám radost, že lidi baví mé texty číst. Před pár týdny mne zastavil na Svatém Antonínku při duchovní obnově P. Vojtěcha Kodeta jeden muž ze Slovenska s dotazem, jestli jsem ta Lenka Fojtíková. Když jsem řekla, že ano, tak mne překvapila jeho odpověď. „Víte, já čtu váš web a moc mne to baví! Je to takové čtení ke kávičce. Uvařím si kávu a potom si čtu,“ řekl onen neznámý muž. A další paní ze slovenských Piešťan si přišla koupit knihu Navzdory všemu. Byl to pro mne docela šok, že dnes, kdy už mnozí mladí nerozumí slovensky a ti ze Slovenska zase česky, někoho baví číst můj český web a dokonce i knihy, což je samozřejmě super. Mezi Čechy a Moraváky jsem měla už dříve reakce, kdy mně třeba napsal někdo naprosto cizí, že náhodou večer narazil na můj web, začetl se a potom se od toho nemohl až do půlnoci odtrhnout. To musí přece potěšit každého, kdo píše. Já k těm svým textům mám na webu navíc i spousty fotek, protože když jsem nastoupila na pozici redaktorky do regionálních novin na Slovácku, bylo podmínkou, že si udělám řidičák a budu také fotit. Tak jsem poslechla, protože jsem chtěla tolik psát. Díky tomu mám i na třech větších knihách své fotky na obálce – viz. snímek níže. Spousta mých fotek je ale i v různých knihách uvnitř. Velký snímek přes dvě stránky s pohledem na krajinu Čertoryjí nad Malou Vrbkou na Horňácku najdete například v obří publikaci Louky Bílých Karpat. Jednu fotku mám i v nedávno vydané knize rozhovorů s olomouckým arcibiskupem Josefem Nuzíkem. Další snímky jsou i s mými texty v knize STOJANOV dílo z lásky podniknuté…, kterou v roce 2024 vydala Matice velehradská. Na fotky z mého archivu narazí čtenáři v publikaci Filipa Gorazda Martinka Cundrla ZJEVIT OBRAZ (vydal Malovaný kraj v roce 2021), v knize DĚCKA, VALÍME do nebe, která je o mém kamarádovi, tragicky zemřelém minoritském knězi P. Robertu Maria Mayerovi (vydala Flétna v roce 2016), v knize rozhovorů Václava Čápa OTCEM PRO KAŽDÉHO životní příběh Eliase Velly (vydalo Kartuziánské nakladatelství 2019) a mnoho fotek je i v knize Jarmily Ligasové JOSEF ZIMOVČÁK na trase GIRO D’ITALIA 2006 (vydal HIGBIC, Klub přátel cyklistiky Bzenec v roce 2006).

PŘEDSTAVENÍ NOVINEK
A tak přede mnou dnes leží tři knihy: ELIAS VELLA a jeho stopy nejen v České republice (Kartuziánské nakladatelství 2023), NAVZDORY VŠEMU rozhovory a příběhy silných osobností (Kartuziánské nakladatelství 2026) a Na Blatnické hoře (LD studio Uherský Ostroh 2026) autorský tým Vladimír Teťhal, Lenka Fojtíková, Miroslav Hudeček.

Publikace Na Blatnické hoře bude veřejnosti oficiálně představena při Děkovné pouti na Antonínku v neděli 30. srpna. Hlavní poutní mši svatou bude od 10.30 sloužit pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl, který knihu požehná. Kniha Navzdory všemu bude veřejnosti představena v Knihovně Biskupství brněnského 10. září od 16.00 hod. a možná se zúčastní i některé vzácné osobnosti, s nimiž jsem vedla v posledních třech desetiletích rozhovory a jsou součástí knihy. Musím přiznat, že z toho mám radost a přeji si, aby všechny čtenáře bavilo mé knihy číst. Přinesly jim pohlazení na duši i povzbuzení do života s nadějí, že má smysl jít si za svými sny, a že když je těžko, bude zase líp, protože i za těmi nejtemnějšími mraky se přece skrývá slunce, které zase jednou v našich životech zazáří.
Lenka Fojtíková