Pro Televizi NOE pražský arcibiskup Stanislav Přibyl prozradil, že je na Svatém Antonínku poprvé v životě. Dále do připravované reportáže řekl:
„Potěšilo mne, kolik je tady mladých lidí, a že je to skutečně slavnost dožínek s poděkováním za úrodu. Přišli jsme ale také poděkovat za to, co nám Pán Bůh daroval i skrze náš um. On je ten, který dává růst. Letos jsme zažívali veliké horko a všude vidíme, že je stále velmi sucho, a kdo ví, jestli se to podaří nějak napravit. Musíme si uvědomit, že péče o stvoření Boží nemůže být jiná, než že se budeme trochu v něčem uskromňovat, abychom předali svět dalším generacím jako Boží zahradu. Jsem rád, že si tady uvědomujeme, že příroda není k tomu, abychom ji drancovali. Ona sama ráda vydá Boží dary, pokud se k ní chováme dobře v souladu s úmyslem Stvořitele, pokud tady také odevzdáme kus své práce.
Svatý Antonín je světec ze středověku a byl to velice moudrý člověk, který, jak víme, byl velký vzdělanec. Svatý František chtěl, aby byli jeho bratři prostí a žili mezi obyčejnými lidmi. On toto splnil, ale přitom byl velice nadaný, chytrý a vzdělaný člověk. Pro mne osobně je svatý Antonín postavou, která mne inspiruje, abych se neustále vzdělával a využíval dary, které potom dokážu předávat způsobem, aby to pochopilo i malé dítě a obyčejný člověk, který třeba nemá takové vzdělání, i když je šikovný zase jinak.
Svatý Antonín je tradičně patron ztraceným věcí a opravdu funguje. Pokud je nám ouvej, obracejme se na svatého Antonína a on nám pomůže. Přál bych si, aby si lidé z dnešní pouti odnesli hluboký pocit vděčnosti vůči Pánu Bohu a dokázali se podívat kolem sebe, kolika věcmi a lidmi nás Pán obdařil. A že tím největším darem je on sám, protože se nám dal ve svém Synu Ježíšovi, a protože je Ježíš náš bratr, můžeme Bohu říkat: „Otče.“ A to je asi ten největší dar, co si můžeme odnést nejen odsud od svatého Antonínka, ale v podstatě kdykoliv. Dnes je ale sváteční den a příležitost si to připomenout, tak ať nám to vydrží na horší časy a všední dny, které přijdou.“

Nyní, kdy se můžeme v době osobního volna pohybovat pouze na katastru města či obce, kde máme trvalé bydliště, jsem dnes tedy vyrazila na Antonínek. Od rána bylo nádherné počasí, tak to ven přímo táhlo. Překvapilo mě, že stejný nápad jako já neměl téměř nikdo další. Je pravda, že jsem na kopci pobývala od půl jedenácté do půl druhé, což lidé asi spíše kuchtili, obědvali a poté měli siestu. Já si díky vhodně zvolenému času mohla užívat téměř celý kopec včetně kaple téměř sama. Za dobu mého pobytu se tam objevilo jen pár jedinců, kteří vlastně pouze prošli ve větší vzdálenosti od kaple a mazali dál.

Doprovázelo mne tedy pouze šmolkově modré nebe nad hlavou, což můžete ostatně vidět na fotkách, a nádherný zpěv ptáků! Panečku, to byl koncert! Díky své osamocenosti pod širým nebem jsem se nedusila v respirátoru a mohla zhluboka dýchat, užívat si tepla slunečních paprsků, i když v dáli na kopcích nedalekého Horňácka ještě ležel sníh. Byla to nádherná pohoda, kdy člověk na pár hodin uvěřil, že je svět zase svobodný bez roušek, milionu nařízení, zákazů a příkazů.

A ještě něco. Samozřejmě, že jsem byla i v kapli. Víte o tom, že je tam nově keramický džbán, do kterého můžete vhodit svou prosbu? Za všechny prosby se bude modlit společenství RUAH a také někteří členové sekulárního františkánského řádu.

A tak Vám všem přeji, abyste také vyrazili někam do přírody, kde téměř nenarazíte na žádné další lidi a užijete si alespoň nějaký čas pocit svobody… Lenka

Opět zde ve tři hodiny odpoledne nechyběl správce blatnické farnosti P. Stodůlka, protože Antonínek leží na katastru Blatnice pod Svatým Antonínkem. I tentokrát se v kapli modlil s prosbou o přímluvu sv. Antonína Paduánského o zastavení šíření viru nejen na Slovácku, ale na celém světě. Při jeho modlitbě ale strážce tentokrát kapli zamknul, aby nedošlo k většímu shromáždění lidí v uzavřeném prostoru. Poté kněz opět vyšel ven a žehnal Nejsvětější svátostí oltářní na všechny světové strany.

Na Antonínku je zvykem, že se vždy deset týdnů před Domácí a Hlavní poutí (letos to bude 13. a 14. 6. 2020) lidé každou neděli v kapli scházejí při modlitbě tzv. Hodinek ke cti svatého Antonína na Blatnické hoře. Kdyby nebyla pandemie, začala by modlitba těchto Hodinek ve tři hodiny odpoledne a poté by navázala mše svatá. Kaple bývá vždy zaplněná do posledního místa a mnozí lidé sedávají či stojí i venku. Dnes bylo všechno jinak. V prázdném kostele se Hodinky modlili tři ženy a strážci kaple.

Venku bylo nádherné počasí, všechno kvetlo, takže lidé se vyšli ze svých domovů alespoň potěšit nádherou přírody.