S mamkou na výletě ve Valticích

Lenka Fojtíková — Thu, 03 Apr 2025 19:22:34 +0000

Moje mamka letos 11. července oslaví 85. narozeniny, a tak jsem se rozhodla, že společně budeme toto polokulaté životní jubileum slavit průběžně celý rok. Dnešek proto patřil dalšímu našemu společnému výletu – tentokrát do Valtic.
Pokud to šlo, tak maminka po celý život moc ráda cestovala, ale teď už by daleké cesty do zahraničí nezvládla. Z toho důvodu se snažím vybírat různé výlety pro ni s co nejpohodlnějším dojezdem autem. Cílem je si vždy na něčem dobrém společně pochutnat, ale také poznat něco nového a potěšit oko i duši pohledem na pěkné věci. A to byl důvod, proč jsme dnes okolo desáté hodiny dopoledne vyrazily do Valtic, což je z jejího domova necelá hodinka cesty.
VALTICKÁ RYCHTA
Předem jsem si zjistila, kde dobře vaří. Poradil mně dlouholetý kamarád a fotograf Vašek Šálek, že si máme zajít do Valtické rychty, kde je to TOP, ale proto je tam také stále narváno. Přes web restaurace jsem pro jistotu na 12 hodin objednala stůl s plánem, že po obědě vyrazíme na prohlídku zámku, parku a poté si autem vyjedem ke Kolonádě Reistně nad Valticemi. A tak se také stalo a bylo to úžasné! Všechno jsme zvládly v pohodě a jako bonus nám nad hlavou zářilo na blankytně modrém nebi i krásné slunce.
VĚNOVAT ČAS
Někdo by mohl říct, že je super, že mamce dávám čas a zážitky. Když jsem nad tím při cestě domů (mám to od ní domů necelých sto kilometrů, takže sto tam, potom výlet tam a zpět a teprve následně návrat domů) přemýšlela, dospěla jsem ke skutečnosti, že tyto výlety dělám i kvůli sobě. Proč? No abych jednou nelitovala času, který jsem třeba jakkoliv promrhala jinými činnostmi a nebyla víc s mamkou, dokud toho ještě byla schopná a s plným vědomím si vše užila.
MASAKR OSVOBODITELŮ
A ještě poznámka na závěr. Valticemi jsem vždy jen projížděla při různých cestách do Mikulova a Lednice. Vždy jsem si říkala, že bych si sem jednou měla udělat výlet s klidnou prohlídkou města, zámku i okolí. To se mně nyní s mamkou podařilo zrealizovat. Navíc jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí. Co? No třeba to, že na konci druhé světové války v zámku čekali na osvoboditele sovětští vojáci, které zajali v Němci. No a osvoboditelé – jejich druhové v boji, všechny postříleli, protože je kvůli tomu, že byli zajatci, označili za dezertéry. To člověk fakt nevymyslí…
ŽIVOT NA ZÁMKU
Z dávné historie mne potom na zámku zaujalo především to, že téměř u každého pokoje byla i vana a toalety. Některé vany byly dvojité, takže výborně a dlouho drželi teplou vodu. Záchody zase byly splachovací díky nádržím na půdě, do nichž stékala dešťová voda a poté sloužila ke spachování. Přestože bylo na zámku důmyslné vytápění, kdy se přikládalo až metrovými poleny z chodby, aby složebnictvo nerušilo panstvo. Jiné místnosti byly zase vytápěné horkým vzduchem z přízemí. Průvodkyně ale přiznala, že více než sedmnáct stupňů zámečtí pánové neměli. Dále mne zaujalo, že byl zámek už v roce 1903 elektrifikovaný samotným Siemensem. V zámku je také výtah, který byl původně mechanický a po zavedení elektřiny už s elektrickým pohonem. No a těch zajímavostí se při prohlídce dozvíte mnohem a mnohem více.
OKRUHY A VSTUPNÉ
Za mamku jsem zaplatila 210 Kč a za sebe 260 Kč. Prošly jsme si tzv. základní (hodinový) okruh zámkem, na který lze vyrazit od 10 do 16 hod. vždy v celou hodinu. Až do 21. 4. je v nabídce také velikonoční zámecký okruh bez průvodce. Návštěvníci si mohou jít svým tempem a informace, co vidí, se dočtou na tabulích. Dospělý zaplatí 160 Kč, senioři, mládež do 24 let a hendikepování 130 Kč a děti od 7 do 17 let 50 Kč.
PREHISTORICKÝ AUTOMAT NA WC
V areálu se vstupem z nádvoří je obchůdek s dárkovými předměty i čokoládovna. Některé čokoládové bonbony mají cenu za kus a jiné jsou na váhu. Koupila jsem každé čtyři bonbóny, které vyšly dohromady na 275 Kč. Když jsem po prohlídce chvátala na záchod, kde byl prehistorický „automat“ (viz. fotogalerie) na 10 Kč, které jsem neměla, tak jsem valila měnit do čokoládovny, kde jsem dostala na toaletu žeton ve váze 10 Kč, protože jsem si u nich zakoupila čokoládu. Vzpomínala jsem na Řím, kde měli záchody na karty, za což bych byla vděčná…

Úplně jiné Dny lidí dobré vůle na Velehradě než jsme zvyklí…

Lenka Fojtíková — Sun, 05 Jul 2020 19:52:40 +0000

Dny lidí dobré vůle na Velehradě jsem dokumentovala mnoho let. Potom jsem si ve funkci starostky dala od novinařiny na čtyři roky pohov a letos se po dlouhé pauze na Velehrad zase s foťákem a diktafonem vrátila.

No… Byly to úplně jiné oslavy Cyrila a Metoděje na Velehradě než jaké jsem zažívala před lety. Až na jednu výstavu věnovanou 75. výročí ukončení druhé světové války nebyl vlastně žádný doprovodný program… Ani stánky nebyly. Snad jen tři, kde si bylo možné koupit pití, párek a víno… A nikdo u nich téměř neseděl… V sobotním podvečeru se v bazilice uskutečnil modlitba za naši vlast a potom následoval Večer lidí dobré vůle. Přímo na místě ho sledovala hrstka vyvolených, mezi nimiž převládali politikové a zástupci církve. Docela dost mne zklamala hlavní hvězda večera v podobě slovenského zpěváka Mira Žbírky. Až do včerejšího odpoledne jsem si myslela, že je to stále takový skromný a spíše tichý nekonfliktní chlapec (navzdory jeho věku…). Trpělivě jsem čekala bezmála hodinu než skončí zkouška, abych se ho zeptala na dvě fakt banální otázky. Absolutně ale neměl zájem komunikovat , prchal a dal jasně najevo, že jsou pro něj novináři obtížný hmyz. No co už… Asi má špatné zkušenosti. To Jura Pavlica byl mnohem vstřícnější a naprosto ochotný krátce „pokecat“. Prozradil mně, že na Velehradě nechyběl ani v roce 1990, když sem přijel po revoluci na první návštěvu papež Jan Pavel II. a byl to pro něj zážitek, na který se prostě nezapomíná.

„Jak jsem prožíval koronavirovou dobu? Museli jsme zrušit koncerty, takže jsme čtyři měsíce nehráli. Byl jsem doma, ale stále něco dělal. Rozhodně jsem nezahálel. V první fázi jsem se snažil uklízet, ale i psát. Teď nás čeká v Uherském Hradišti koncert 11. července. V rámci Slováckého léta vystoupíme na stadionu. Další vystoupení budou následovat v rámci projektu s Hankou a Petrem Ulrychovými a Javory Beatem. Na to se těším, protože už jsme spolu hráli na Špilberku a v kongresovém centru ve Zlíně. Potom budou koncerty v Telči (29. 7.a na zámku ve Valticích (30. 7.),“ vyjmenoval skvělý muzikant a zpěvák Jiří Pavlica, co ho čeká v nejbližší době.

Ty letošní oslavy byly ale na Velehradě doopravdy zvláštní… Až mrazivě na člověka působil pohled shora na poloprázdné nádvoří s hromadou neobsazených židliček… Uvidíme, jak to bude vypadat příští rok, jestli se podaří obnovit masová účast věřících nebo půjde vše do úpadku… I fotografů – novinářů tam bylo poskrovnu… Když jsem zaslechla, jak se regionální redakce scvrkávají, tak jsem si říkala, že se vracíme v tomto směru jakoby do předrevoluční doby, kdy bylo maximálně pár lidí v krajských redakcích a ti pokrývali jednotlivé okresy z krajské centrály… Já zažila ještě devadesátá léta, kdy byly v okresech redakce plné lidí a všichni měli co dělat… No ta doba je zjevně pryč…

Pokud by někoho zajímalo, jak jsem letošní Velehrad viděla přes hledáček fotoaparátu, může mkrnout na reportáž, kterou jsem ze dvou dnů na Velehradě udělala pro Zprávy z Moravy. Najdete ji zde Kromě fotek je k tomu i pár písmenek

Tak se mějte nádherně a užívejte léto!!! Lenka

Valtice – Lenka Fojtíkova

S mamkou na výletě ve Valticích

Úplně jiné Dny lidí dobré vůle na Velehradě než jsme zvyklí…