Odpočinutí věčné dej mu, Pane, a světlo věčné ať mu svítí. Ať odpočívá v pokoji…

„Když jsme sem přijeli,  kostel byl zavřený. Já jsem ani pořádně vlastně nevěděl, že je to kostel a co se v něm dělá, protože my jsme se na Antonínek jezdili opalovat.  Tam, kde dnes parkují auta, jsme roztáhli deku. Měli jsme s sebou vždy nějakou svačinu a tata něco brblal, že mama něco zapomněla. Tenkrát tady většinou nebyla ani noha. Já se vám přiznám, že jsem ani nevěděl, že je to poutní místo, protože jsem tehdy ještě nebyl pokřtěný.

Když jsem se v dospělosti nechal pokřtít a šel jsem do semináře, byl ve zkušební komisi páter Vymětal.  A ten mně řekl: „Zdeněčku, co ty tady děláš???“ On byl totiž ve Veselí nad Moravou dvacet roků farářem. Naši nechodili do kostela, tak se velice divil. Tak jsem mu na to odpověděl, že jsem se nechal pokřtít. A on na to: „Tož já ti dám nějakú lehkú otázku. Řekni mně nějaké poutní místo na Moravě.“ Byl jsem roztřesený a četl jsem v té době samé takové intelektuální knížky. Poutní místa nebyla můj obor, tak jsem řekl: „Svatá Hora.“  „No to je u Příbrami… Už jsi blízko! A tady na Moravě?“ Antoníček mne opravdu nenapadl, tak jsem přemýšlel…  Byl tam ještě profesor Čepka a ten řekl: „Ve.“ A Vymětal řekl: „le“. A já jsem dodal: „hrad.“ Tak mně řekli: „Výborně! My tě vezmem, ale musíš se ta poutní místa doučit!“

Dnes už vím, že svatý Antoníček je poutní místo svatého Antonína Paduánského. Už tuším, kdo je to Panna Maria. Už tuším, kdo je Bůh, ale pořád jenom tuším…  Byl jsem zde vloni. Procházel jsem křížovou cestu a u každého zastavení jsem se dotýkal Kristových ran a snažil jsem se prosit Boha, aby se mě dotknul, aby moje srdce zase začalo bít pro Pána Boha, protože ono to není jen tak. Není to nic samozřejmého, protože Veselí je plné supermarketů, protože v televizi dávají všechno jiné jenom ne nějaké zbožné věci. Jak se vás může Bůh dotknout?

Četli jsme čtení ze Zjevení sv. Jana. Svatý Jan ve svém stáří začal být vizionářem, měl vidění, měl živé sny. A ten sen se mu proměnil v celou knihu Apokalypsy, kde vidí církev pronásledovanou, kde vidí církev, která se musí bránit zlému draku, kde se objeví jakási žena s měsícem pod nohama a s dvanácti hvězdami kolem hlavy.  Kde se z církve stává zástup těch, kteří si vyprali doběla své šaty v Beránkově krvi. Jak je možné vyprat si něco v krvi doběla? Krev je přece červená… Ale ti, kteří prošli mučednictvím, tak si vyprali šaty doběla, protože Bůh je světlo a Bůh je Beránek, který sedí na trůnu. V něm je spojeno dobro, láska a milosrdenství a zároveň spravedlnost.

Na konci Bible slyšíme jediné slovo: „Maranatha! Přijď Pane, přijď… Kdo žízní po živé vodě, tak říká: Přijď Pane, přijď…“ A tak i tady teď  pod tím sluníčkem říkejme: „Přijď Pane, přijď…“ A říkejme to možná i celou cestu domů…  Odnesme si to jako slovo této naší pouti. Přijď Pane, přijď do mého srdce a zůstávej tam…“

Zápis přepsala a mluvené slovo upravila Lenka Fojtíková

V roce 2015 zveřejnil Katolický týdeník rozhovor s P. Zdeňkem Jančaříkem. Zájemci si ho mohou přečíst zde

Když jsem se dozvěděla, že dnes odpoledne zahájí turné tyrkysové revoluce po našich městech v mém rodišti Brně, řekla jsem si nejdříve, že je to moc pěkné, ale nepojedu tam, protože musím odpočívat. Nevím, jaká síla mne nakonec vyhnala z domu a já usedla do auta, abych byla zhruba za hodinu a půl v Brně a mohla se vidět s mým favoritem i lidmi, kteří mu fandí.

Při cestě na Žerotínovo náměstí jsem si říkala, že jsem tedy moc zvědavá, kolik tam v těch šestnáct hodin bude lidí… Brno si totiž z mého pohledu žilo svým poklidným životem. Lidé procházeli ulice, nakupovali ve slevách a užívali si prostě svůj volný den. Já jsem na rozdíl od nich kráčela městem na místo srazu.

Tam se pomalu po půl čtvrté začali rojit lidé s tyrkysovými šálami na krku, plackami stejné barvy a tyrkysovými mašličkami na klopách kabátů. Mnozí lidé s sebou na setkání s kandidátem na prezidenta vzali i docela malé děti. Konečně se Pavla Fischera dočkali! Přivítali ho skandovaným pokřikem – krátké video je zde.  Pavel Fischer si s každým, kdo chtěl, podával ruku, trpělivě se fotil, naslouchal a povídal si s lidmi.

Na mou otázku, co říká na to, že se objevují hlasy, upozorňující na to, že měl spíše podpořit vědce Jiřího Drahoše než tříštit takto síly, uvedl: „Jsme uprostřed kampaně. Sice spolu soupeříme, ale také na druhou stranu spolupracujeme. Myslím si, že nám všem jde o jedno – žít ve svobodné, prosperující a bezpečné zemi. S těmi, se kterými budeme programově nejblíže, se určitě ve druhém kole nějakým způsobem dohodneme a podpoříme. Teď je ale soutěž ještě otevřená.“ Dále prozradil, že dnes je v Brně, zítra zamíří do Olomouce a plánuje také návštěvu Slezska. „Snažíme se být tam, kde cítíme obrovskou podporu i ze strany dobrovolníků. Je to pro mne obrovské povzbuzení. Člověk si někdy říká, jestli to, co dělá, pro co se rozhodl, má smysl. Tady vidím, že to dává smysl nejenom mně ale všem přítomným. Účast tolika lidí v Brně mě velmi mile potěšila,“ svěřil se Pavel Fischer.

Podpořit ho přišel i brněnský senátor za KDU-ČSL Zdeněk Papoušek. „Pavel Fischer je koktejl, který mi chutná čím dál víc. V něm se velmi dobře snoubí jednotlivé složky. Má výbornou schopnost z diplomacie, stojí si za svým názorem, v závažných věcech má naprosto pevný postoj, umí naslouchat, má smysl pro humor a je erudovaný. Myslím si, že tento koktejl by se měl podávat na Pražském hradě a nahradit ty patoky, které tam nyní jsou a nedají se vůbec pít,“ řekl senátor Zdeněk Papoušek. Dle jeho mínění nejde volbou Pavla Fischera o žádné tříštění sil. „Každý demokratický kandidát je důležitý a je dobře, že kandidoval, protože je nesmírně důležité, aby jejich postoje a názory nyní zaznívaly ve společnosti. Rozhodně by se lidé neměli nechat odradit, ale musí volit toho, koho opravdu chtějí jako prezidenta. Je dobře, že je výběr kandidátů tak široký a velký,“ uzavřel senátor Zdeněk Papoušek.

Při besedě s občany Pavel Fischer ve zcela zaplněném sále Břetislava Bakaly hned v úvodu řekl: „Cítím, že máme společnou odpovědnost za to, jak se bude v naší zemi žít. Ten projekt už není jen můj, ale společný nás všech. Mám obrovskou radost z vašich nápadů jako je například modré cukroví, mašle dětí ve vlasech či tyrkysový dudlík. Mám radost, že můžeme být spolu nejen na sociálních sítích, ale při setkáních jako je toto v Brně i fyzicky. Nevím, jak první kolo voleb příští týden dopadne. Vím ale, že mi dává my smysl, že tady dnes jsme, že jsme se do toho společně pustili. Děkuji vám….“

Text a foto: Lenka Fojtíková

v