Tento týden jsem za Jitkou a Františkem vyrazila po letech znovu. Museli jsme si přiznat, že jsme krapet všichni zestárli, ale to nic nemění na tom, že by Jitka a František ubrali na svém životním tempu. Ba naopak! Za roky, co je znám, jim přibylo mnoho nových aktivit. A právě proto jsem se k nim do jejich útulného domečku na kraji Hroznové Lhoty v pondělí rozjela.

Za dobu, co jsem u nich byla naposledy, abych napsala o jejich rodinné firmě na výrobu slaměných věnců a také došků, ve dvoře vyrostl nový penzion a v něm litografická dílna.

Už jsem toho o Františkově dílně hodně četla, slyšela a viděla, ale do pondělního dopoledne jsem ji neviděla na vlastní oči. To je už ale minulostí! Ještě před tím, než jsem si zašla povykládat za Františkem o tom, co teď dělá, na čem pracuje, jsem vyzpovídala Jitku, která se svým divadelním spolkem Hrozen právě nacvičuje novou divadelní hru. Více se o tom návštěvníci tohoto webu mohou dočíst zde

Tady najdete můj článek o vskutku renesančním člověku a hlavně mimořádném muži Františku Pavlicovi..

Od Pavlicových jsem z Hroznové Lhoty odjížděla s jakýmsi povznášejícím pocitem ze setkání a našeho dlouholetého přátelství. Je úžasné vidět, že manželství může doopravdy i dnes fungovat a být krásné. Tito lidé spolu vychovali tři děti, společně podnikají a kromě toho dělají zcela zdarma spoustu zajímavých věcí pro druhé, aby je pobavili i jim pomohli. A to se dnes tak moc doopravdy nevidí. Proto jsem za toto přátelství moc vděčná. Jsem vděčná i za čas, který mně ochotně poskytli, když jsem je oslovila s prosbou o rozhovory…