Navzdory všem negativním zprávám pojícím se s koronavirovou krizí, vymyslel starosta Telnice něco, co udělalo radost mnoha lidem v jeho obci

Stojíme na sklonku prazvláštního roku, který se zcela jistě zapíše do celosvětových dějin. Mnoho lidí je kvůli koronavirovým omezením života v depresi. Mnozí lidé ztratili práci a někteří podnikatelé zkrachovali. Ano, žijeme v těžké době.

Každá doba byla ale nějak jinak těžká. Když se ohlédneme do dějin, byli naši předkové v době Rakouska-Uherska šťastní? Byla doba první a druhé světové války lehká? Bylo žití pod vládou komunistů snadné?  

V letošním roce se mnozí lidé vymlouvají, že se něco nepovedlo nebo nestihlo udělat kvůli koronavirovému omezení běžného života a chodu naší země. Věřím ale, že se každému jednotlivci něco v životě podařilo. Určitě nebylo všechno jen špatné.

Já osobně mám například radost, že mohu od léta psát do Katolického týdeníku. Díky tomu jsem se mohla pohybovat a psát o dění v brněnské diecézi, což bylo po více než dvaceti letech ve „vodách“ Slovácka zase něco úplně jiného. Poznala jsem a mohla mluvit se spoustou pro mne nových a velmi zajímavých lidí, za což jsem vděčná.

Byl mezi nimi i starosta Telnice, který se před Vánocemi nevymlouval, že nejde kvůli koronaviru nic dělat a pořádat, jako mnozí jiní. Naopak! Vymyslel úžasné obdarování svých spoluobčanů, o čemž jsem napsala ve zpravodajství pro Katolický týdeník tento článek:

Jak obdarovat sousedy?

Starosta Telnice na Brněnsku František Kroutil vyzval spoluobčany, aby si společně udělali advent a Vánoce krásnější navzdory všem omezením, která v poslední době celá země prožívá kvůli onemocnění covid-19.  Jenže jak na to?

Třeba anonymně obdarovat své sousedy. Tím uděláte radost nejen jim, ale z jejich radosti se potěšíte i vy. V tomto duchu rozeslal v polovině listopadu starosta obce, kde žije zhruba 1 700 obyvatel, lidem dopis s nabídkou zapojení se do akce s názvem Telnické vánoční srdce.

„Cílem bylo potěšit druhé nejen hmotnými věcmi, ale třeba i srdečným povzbuzení, hřejivým pohlazením, napsaným pozdravem nebo vlastnoručně namalovaným obrázkem. Napadlo mně to v říjnu, kdy jsem sám onemocněl covidem-19. Kromě vysokých horeček jsem ztratil čich a byl celkově hodně vyčerpaný. Naštěstí jsem neskončil v nemocnici jako jiní,“ popsal  starosta. Zároveň přiznal, že ještě do dnešních dnů se necítí být zcela fit, i když je už negativní.

Těm, kdo se chtěli do mimořádné aktivity obce zapojit, stačilo vyplnit přiloženou vánoční registrační kartičku a do 24. listopadu ji doručit na telnickou poštu do sběrné vánoční krabice. Na kartičce bylo možné označit, zda chce být dotyčný dárcem a zároveň i obdarovaným anebo si vybrat pouze jednu z možností. Ten, kdo by si přál být obdarován, měl vyplnit několik informací o sobě, podle nichž mohl dárce alespoň orientačně zjistit, jaký dar (s limitem do 200 korun) má připravit. Zapojit se přitom mohli všichni od dětí až po seniory. Pracovníky obecního úřadu poté čekalo zpracování všech vrácených kartiček. Anonymně propojili dárce s obdarovanými tak, aby každý věděl, jaká překvapení má v adventním čase připravit.

Starosta připomíná, letošní Vánoce budou kvůli epidemii jiné a advent je příhodnou dobou pro přípravu hmotných i nehmotných dárků. „Myslím, že je to výborný nápad, který ještě více stmelí celou dědinu a navíc potěší dárce i obdarované,“ zhodnotila pracovnice obecního úřadu Ivana Mifková.

Všechny dárky budou adresátům doručeny těsně před Štědrým dnem tak, aby si je mohli rozbalit o svátcích v klidu domova. Do výjimečné akce se v Telnici zapojilo více než sto dobrovolníků. Starosta obyvatele ujistil, že dárky budou distribuovány za přísných hygienických opatření, takže se nikdo nemusí obávat, že by se skrze ně mohl nakazit.

No a dnes mně pan starosta poslal mail, ve kterém se sdílí se svou radostí:

Zdravím Vás a dodatečně přeji požehnané a pokojné Vánoce…

Chtěl jsem se s Vámi jen podělit o radost, kterou přinesla naše akce, o níž jste psala v Katolickém týdeníku.  Roznesli jsme nakonec více než 200 darů do 154 domácností.

Na Štědrý den jsem viděl mnoho zaslzených očí děkujících za dobrý nápad. Jeden z dobrovolníků, kteří roznášeli dárky 23. 12. mi řekl, že se to příští rok musí zopakovat. Radost to totiž přineslo i těm, kteří dárky roznášeli mezi lidmi. Vedoucí paní učitelka mateřské školy přes noc vystříhala více než šest set červených srdíček z papíru. Děti na ně  druhý den navázaly mašličky a napsaly Krásné Vánoce. Tyto srdíčka pak lidé ve všech domech naší obce objevili na Štědrý den ráno na svých klikách svých domovů… Bylo to krásné, moc krásné. Byly to jiné Vánoce než obvykle. Na jednu stranu Vánoce, jaké si nikdo nepřál, na druhou stranu toto úžasné Boží dílo…

Více najdete na tomto odkazu : https://www.telnice.cz/index.php?&desktop_back=clanky&action_back=&id_back=31&desktop=clanky&action=view&id=14794

Chválím našeho Pána za to, co všechno dokáže zařídit, jak nás nasměruje vždycky tam, kam bychom sami  nedokázali dojít…

Chtěl jsem Vám o této ohromné radosti napsat. A také o tom, že asi i na základě Vašeho článku si podobnou akci uspořádali ve farnosti ve Šlapanicích, kde také roznášeli desítky dárků.

Tímto mailem ode mne, prosím, přijměte poselství radosti, které k Vánocům neodmyslitelně patří… Kéž nás všechny pohltí radost z Kristova příchodu na tento nuzný svět.

Ještě jednou velké díky za Váš článek.

Požehnané Vánoce!

František Kroutil, starosta Telnice

Telnický starosta je dokladem toho, že dobro se dá konat stále. Navzdory tomu, co za negativní zprávy chrlí všechna média.
 
A tak nám všem přeji, abychom byli nejen o Vánocích ale po celý nový rok hodně kreativní ve vymýšlení toho, jak druhé potěšit. Možností je tolik a mnohé nestojí ani korunu…

Lenka

Blatničané vrátili po dlouhých desetiletích zpět do Bzence kříž

Když jsem se zhruba před čtrnácti dny dozvěděla, že se prvního května uskuteční pouť do Bzence, byla jsem v mžiku rozhodnutá, že rozhodně půjdu. Proč? Protože se měl po sedmačtyřiceti letech do Bzence vrátit zpět kříž, který na Svatý Antonínek v nůši přinesla vdova po bzeneckém kostelníkovi paní Františka Bezchlebová. Vlastně nešlo o celý kříž, ale pouze torzo Krista, který její manžel po válce vyhrabal ze sutin bzenecké kaple svatého Floriana a Šebestiána poté, co ji do povětří vyhodila ustupující německá armáda.

Poničené tělo Krista bylo poté uloženo doma u manželů Bezchlebových, protože Bzenčané stále věřili v obnovu poničené kaple. Na počátku normalizace a po smrti svého manžela tomu ale už zřejmě přestala věřit i paní Bezchlebová a zřejmě také proto poškozené tělo Krista odnesla na Antonínek, kde jej předala otci Antonínovi Šuránkovi. Právě tomuto knězi, který zemřel v pověsti svatosti a momentálně se jedná o jeho blahořečení, obnova bzenecké kaple velmi ležela na srdci. Kříž opravil a pověsil v kapli na Antonínku. Poté jej nechal důkladně zrenovovat současný správce blatnické farnosti P. Zdeněk Stodůlka a kříž byl umístěný na pravé stěně vedle oltáře.

Až do dnešního dne, kdy si jej blatničtí poutníci položili na ramena a vydali se na pěší pouť do Bzence, kde P. Stodůlka kříž předal bzeneckému starostovi Pavlu Čejkovi. Na Svatém Antonínku, kde se sešla zhruba dvacítka poutníků nejen z Blatnice, ale také z  Ostrožské Lhoty (rodiště P. Šuránka) a Blatničky, všem přítomným na cestu požehnal P. Stodůlka. Další věřící se k procesí přidali v centru Blatnice. Poté procesí pokračovalo přes Veselí po cyklostezce až do Bzence, kde se nejdříve ve farním kostele sv. Jana Křtitele všichni zúčastnili už i s domácími a lidmi, kteří přijeli auty, mše svaté.

Pěší poutníci pak byli pozváni na faru, kde jim obyvatelé Bzence připravili bohaté a výborné občerstvení. Putování všichni zakončili v kapli svatého Floriana a Šebestiána nad Bzencem.

Bzenecký starosta Pavel Čejka všechny seznámil s historií zničené a nyní nově vybudované kaple. Připustil, že její obnovení považuje za zázrak. S jeho slovy souhlasil i projektant Marek Fiala. „Toužil jsem, aby byla kaple obnovena, proto jsem si podle dobových fotografií a půdorysu zničené stavby nakreslil projekt. Původně jsem myslel, že skončí jen u mě v šuplíku. Poté ale mou iniciativu podpořili kamarádi a oslovili jsme zastupitele. Ti projekt v roce 2015 odsouhlasili,“ uvedl projektant. Stavba si původně měla vyžádat náklady ve výši dvanácti milionů korun. Nakonec ale vyšla na 15,2 mil .Kč, přičemž město náklady hradilo ze sbírek občanů  a ze svých zdrojů.

„Víte, město se postaralo o jednoho občana a ten nám odkázal celý majetek, který pokryje zhruba polovinu nákladů. No není to zázrak?“ ptall se starosta Bzence Čejka. „Já pořád nechci věřit tomu, že je to pravda. Vždy, když se ráno vzbudím, jdu se podívat k oknu, jestli tam kaple skutečně stojí,“ prozradil projektant Fiala. Ten také jel na kole Blatničanům naproti a mezi Veselím a Blatnicí se přidal k pěším poutníkům a část cesty také nesl kříž.

Správce blatnické farnosti P. Stodůlka je přesvědčený, že za obnovenou kaplí má prsty P. Šuránek. Právě jemu totiž už za jeho života obnova bzenecké kaple velmi ležela na srdci.

V sobotu patého května kapli požehná emeritní pomocný olomoucký biskup Mons. Josef Hrdlička. Poté bude využívána k výstavám, koncertům a civilním sňatkům.

A tady jsou fakta, která mně zaslala členka rady Matice svatoantonínské Alena Skřenková z Ostrožské Lhoty.

Z knih na Antonínku:

(Z velké Pammětní knihy založené roku 1939)

Str. 259 – psáno P. Šuránkem

29. 8. 1971

Bezchlebová Františka. Bzenec č. 396 (nejspíš její rukopis)

přinesla na ramenou v nůši dřevěné tělo Krista Pána, které bývalo před 26 lety v kapli bzeneckého „hradu“. Kaple sv. Floriána a Šebestiána (z r. 1703) byla ustupující německou armádou vyhozena do povětří a dosud nebyla vybudována. Vzali si to za úkol dívky Slováckého kraje – s úmyslem prosit sv. Floriána, aby hasil na Slovácku plameny ?násilí?, podpalované alkoholem. Ženy Slovácké nejvíce cítí kletbu opilství! Vynasnažíme se, aby kaple byla přece jen znovu vybudována. Nejvíce se o ni staral – nyní už však nebožtík – kostelník p. František Bezchleb, jehož manželka rozbitý kříž přinesla a přinesla i „Paměti města Bzenec.“ Časem přinese i manželovy písemné pozůstalosti. Bůh ho odměň, za jeho trpělivou a vytrvalou lásku.

(z přepisu do pana Budaře z knih na Antonínku)

25. 9. 1971

Pan bohoslovec Můčka přijel o 9.30 a dal do pořádku vše, co si včera předsevzal. Pověsil bzenecký kříž, dal do zpovědnice elektrické osvětlení, pověsil nápis. Informace a informační tabulku pod bzenecký kříž.

Vroucí „Pán Bůh zaplať.“

Pozn. bohoslovec Můčka ze Strážnice ⁎9. 7. 1950

P. Jan Můčka – děkan ve Val. Kloboukách

Slavomír Budař: (z více písemností, které sám napsal)

A

… Dramatické dny dubna a května 1945 prožíval P. Šuránek u sv. Antonína a v nejbližším okolí. Události přechodu fronty zanechaly na něj nesmazatelné dojmy. Když německá armáda ustupovala z města Bzence vyhodila do vzduchu jeho dominantu – kostelík sv. Floriána, který pocházel z roku 1703. Vznik jeho byl z času vzniku kaple sv. Antonína nad Blatnicí. Každý kříž u cesty a Boží muka v poli, jako by tím více zpřítomňovali Boží blízkost, jako by se za nás modlili.

A tím více kostel, kde se koná „Nejsvětější oběť“ – mše svatá! Jak velmi mu leželo na srdci to, co z kostela sv. Floriana zbylo: ruina, kterou bylo možno ještě zachránit!

V roce 1968 vzniklo v Bzenci sdružení na obnovu „sv. Floriana“. Leč ti, kteří se domnívali, že jsou mocní, raději viděli kolem sebe ruiny, než krásu – která by připomínala zbožnost dřívějších pokolení.

Po jednání s odpovědnými zástupci MNV v Bzenci, které bylo ovlivněno událostí 21. srpna 1968, skončilo vše, jako mnohé jiné akce, bolestným zklamáním. 29. 8. 1971 přinesla paní Františka Bezchlebová, vdova po kostelníkovi Františkovi Bezchlebovi rozbitý kříž – tělo – Krista Pána, z kaple sv. Floriana, bzeneckého hradu, P. Ant. Šuránkovi k sv. Antonínku. Přinesla také „Paměti města Bzence“ a slíbila přinésti i manželovy písemné pozůstalosti. (Ale s těmito Paměťmi a písemnostmi jsem se nesetkal.)

P. Šuránek nechal kříž opravit a umístit v kapli sv. Antonína na Blatnické hoře. Jen trosky z kaple sv. Floriana ční nad Bzencem jak „památník“ lidské zloby. …

B

… Dramatické dny přechodu fronty 1945 u Svatého Antonínka žili u něho (tzn. P. Šuránka) ve vzpomínkách, neboť v tu dobu, když německá armáda ustupovala z našeho kraje, vyhodila do povětří kapli sv. Floriána nad Bzencem. Postavena v roce 1703 stála na „Bzeneckém hradě“

r. 1968 Z podnětu P. Šuránka, založena organizace na obnovu kaple, byla naděje na realizaci, ta se neuskutečnila a ruiny kaple žalují k nebi na lidskou zlobu.

V roce 1971 donesla P. Šuránkovi v nůši na zádech paní Bezchlebová, vdova po kostelníkovi, rozbitý „kříž“ zbytek po kapli sv. Floriána. P. Šuránek ho dal opravit a umístit, pověsit u bočního vchodu do kaple sv. Antonína na Blatnické hoře. Na kříži, který pověsil bohoslovec Můčka, dlouho visela plechová tabulka označující původ tohoto „Bzeneckého kříže.“

„Sdružení pro obnovu kaple sv. Floriána“, které vzniklo v Bzenci v r. 1968, po 21. Srpnu v rámci „Husákovské normalizace“ zaniklo.