Podzim v Blatnici pod Svatým Antonínkem

Babí léto maluje nejen vinohrady v Blatnici pod Svatým Antonínkem krásnými

barvami.

Kdy začnete umírat?

Začnete pomalu umírat,
když necestujete, když nečtete,
když neposloucháte zvuky života,
pokud si sami sebe nevážíte.
Začnete pomalu umírat, když zabijete svou sebeúctu,
když nenecháte druhé, aby vám pomohli.
Začnete pomalu umírat, pokud se stanete otrokem svých zvyků,
kráčejíce každý den po stejné cestě… Pokud nezměníte svůj stereotyp,
pokud nenosíte jiné barvy nebo nemluvíte s těmi, které neznáte.
Začnete pomalu umírat, pokud se budete vyhýbat vášni a jejím turbulentním emocím. Těm, které způsobí, že se vaše oči budou lesknout a vaše srdce bít rychleji.
Začnete pomalu umírat, pokud nezměníte svůj život, když nejste spokojeni se svou prací, svou láskou nebo vaším okolím.
Pokud neriskujete, co je jisté pro nejistotu,
pokud nejdete za svým snem,
pokud si alespoň jednou za život nedovolíte utéct od rozumné rady.
– Pablo Neruda

Na pouti – díl IV. – Lurdy

Na pouti – díl III. – Garabandal

Na pouti díl II. – Santiago de Compostela

Na pouti – díl I. – Fatima

Blatnické vinobraní 2017 obrazem

Po loňském propršeném vinobraní, kdy jsme zároveň slavili také 970. výročí od první písemné zmínce o obci, jsme se museli při oslavách vinobraní uchýlit pod střechu kulturního domu i letos.

Hned v úvodu zaznělo, že kde se sejdou dobří lidé, tak se umí pobavit i navzdory počasí. A tak tomu také v Blatnici v sobotním odpoledni bylo. Na scéně se představily domácí pěvecké sbory mužů a žen i děti z folklorního souboru Vavřínek. Na oslavu vinobraní ale zavítaly také zpěvačky ze sousední Ostrožské Lhoty, Krasavci z Ostrožské Nové Vsi, Kuželovjan a Kuželovské zpěvulky s cimbálovou muzikou.

Díky různým generacím, které se na pódiu střídaly, měl program spád a lidé si na závěr pochvalovali skvělou zábavu. Ta ostatně neformálně pokračovala i po ukončení oficiálního programu, kdy došlo na spontánní zpěv i tanec už mimo podium. S chlapy si s chutí zazpíval i poslanec Jožka Uhlík, který do Blatnice zamířil na vinobraní už potřetí. Jinak je o tomto politikovi známé, že pravidelně už dlouhé roky jezdí na poutě na Antonínek, i když ve vysoké politice ještě vůbec nebyl.

Na závěr je třeba poděkovat kulturnímu výboru v čele s paní Zdislavou Kuřinovou lza perfektně připravenou akci, blatnickým vinařům, kteří dodali na oslavu víno a společnosti Víno Blatel, která věnovala hrozny na výrobu obřího hroznu, který zdobíl sál kulturního domu.

Nemůžeme zabít svoje dítě

Žijeme v době, kdy lékaři dovedou už dlouhé roky v těhotenství rodičům říct, jestli se jim narodí zdravé miminko. Když tyto testy „nedopadnou“, nalejí rodičům čistého vína a narovinu jim řeknou, s jakým postižením se jejich dítě narodí. Poté následuje doporučení, že by měli jít na potrat. Drtivá většina rodičů tomuto návrhu podlehne…

Už se ale také mnohokrát stalo, že se rodiče dozvěděli nepotěšující diagnózu u svého nenarozeného potomka, ale na potrat z nějakého důvodu nešli. Většinou se jednalo o věřící, kteří prostě své dítě nedokázali nechat zabít navzdory nepříznivé prognóze. Potom se jim ale narodilo zcela zdravé miminko. Jiní rodiče potrat zvolí z ekonomických a dalších důvodů. O tom ale dnes psát nechci.

Cítím, že se musím podělit o to, co mne počátkem tohoto týdne hluboce zasáhlo. V pondělí mně zazvonil telefon a já na displeji uviděla jméno starého (ale přesto stále mladého 🙂 ) kamaráda Štěpána. Tentokrát nevolal pracovně, ale vybalil na mne prosbu, kterou jsem tedy doopravdy nečekala.

„Scházíte se na Antonínku ještě ve Společenství pátera Šuránka?“ zeptal se hned v úvodu bez obalu. Když uslyšel kladnou odpověď, řekl: „Víš, my bychom vás se ženou chtěli moc poprosit o modlitbu. Zuzka je v 29. týdnu těhotenství a zhruba před dvěma týdny jsme se dozvěděli, že se miminko nevyvíjí, jak by mělo, a že pokud se narodí, tak to nebude slučitelné s životem. Tak jsme vás chtěli poprosit, abyste se za nás modlili a vyprošovali u pátera Šuránka zázrak. Právě běží proces jeho blahořečení a je třeba lékařsky doložených zázraků, proto vás moc prosíme o modlitbu,“ řekl zcela klidným hlasem Štěpán.

Modlitbu jsem samozřejmě slíbila, ale nedalo mně to a ještě ten den večer jsem se s tímto mladým manželským párem setkala. Vůbec nebyli zdeptaní na duchu a zdrceni situací, do které se dostali, jak by člověk mohl logicky očekávat. Neměli na tvářích ale ani umělé americké úsměvy.

Přivítali mne pevní, usměvaví lidé, kteří se mně svěřili, že už zprávu lékařů přijali, odevzdali se do Boží vůle, ale před pár dny se setkali s knězem, který je vybídl, aby přesto prosíli o přímluvu P. Šuránka, který byl vězněm komunistického režimu a zemřel v pověsti svatosti.

A tak si dovolím návštěvníkům tohoto webu poodhalit příběh a situaci posledního měsíce, kterou prožívají, a jak ji přijímají. Zveřejňuji zde e-mail, který poslala nastávající maminka sestřičkám do Doksan, kde se tyto řeholnice už dlouhé roky modlí za nenarozené děti. Příběh Zuzky a Štěpána je zde:

     Milí přátelé, 

     posíláme Vám tento e-mail s prosbou o modlitbu. Jsme manželé (Zuzana a Štěpán) a čekáme naše první miminko. Před měsícem si pan doktor všiml, že miminko špatně roste. Chvíli se čekalo, pak jsme byli odesláni do Brna na speciální vyšetření. Tam nám po ultrazvuku, kardioultrazvuku a genetických testů sdělili, že naše miminko má chromozomální vadu. Jmenuje se triploidie. Jde o ztrojení sad chromozomů, vada vzniká při početí a dle lékařů je neslučitelná se životem. Podle varianty této vady dochází k samovolnému potratu dítěte v začátku těhotenství. Jeden typ vady, což je náš případ),je donositelný do 3. trimestru. I tak ale nejčastěji dojde k úmrtí dítěte buď ještě v bříšku nebo pár hodin či dnů po narození. Doktoři nám nabízeli jít na ukončení těhotenství, ale to jsme odmítli. Nemůžeme zabít svoje dítě. Jak má dlouho žít, tak dlouho žít bude. To rozhodne Bůh 🙂
     Já jsem momentálně ve 29. týdnu. Miminko se má dobře, modlíme se i ke svatému Norbertovi a teď jsme se rozhodli  prosit o zázrak uzdravení na přímluvu pátera Antonína Šuránka, u něhož probíhá proces blahořečení. 
Již jsme byli smíření s tou variantou, že naše miminko umře, ale po promluvě s jedním knězem jsme se nadchli do víry v zázrak. Takže budeme rádi, když se k našim prosbám připojíte. 
     Věříme, že vše bude tak jak to má být dle vůle Boží. Jestli má být zázrak v uzdravení, tak se to stane. Věříme, že je to možné. A nebo má být zázrak v něčem jiném, jen zatím nevíme v čem. 🙂 Zázrakem je už to, že miminko pořád ještě žije a to, kolik lidí se prý za nás už modlí 🙂 Jsme nadšení a vděční.
     Děkujeme.
     Zuzana, Štěpán a prďoš  🙂
Je to naše dítě, které nemůžeme zabít…
Milí přátelé, tady zatím končí otevřený příběh těchto dvou mladých a odvážných lidí. Lidí, kteří umí jít proti proudu dnešní doby. Při pondělní návštěvě mně řekli, že po vyšetření v krajské nemocnici čekali na chodbě, kde bylo mnoho manželských párů, které čekaly stejně jako oni na verdikt lékařů. Všichni poté odcházeli z ordinace velmi smutní, sklesklí a zdeptaní špatnými zprávami, které se dozvěděli. Poté  se přesouvali o pár dveří dál, kde si domlouvali termín potratu. Štěpán se Zuzkou byli v tom okamžiku jediní, kteří tyto dveře bez povšimnutí minuli a zamříli na parkoviště k autu, aby odjeli domů.
Pozor! Nevychloubali se a nikoho neodsuzovali! Jen konstatovali, jaká je dnes realita…
Tož tak… Kdo se umíte modlit a zasáhl Vás příběh těchto dvou mladých lidí stejně jako mne, prosím, abyste se přidali k řetězu modliteb… V pondělí nás byly už desítky a přidávají se každý den další lidé. Možná už jsou nás stovky… Jak ale říkají v klidu a s pokorou Zuzka se Štěpánem: „Není to naše věc, ale Boží. Přesto věříme, že se zázrak může stát…“

Denisa Kováčíková: Izraelci jsou super lidé

Když jsem se vloni v listopadu dozvěděla, že do izraelského Eilatu začíná létat společnost Ryanair a zpáteční letenku lze pořídit za necelých padesát euro, neváhala jsem ani vteřinu a ponořila jsem se do rezervačního systému a podařilo se mi zabookovat lety s týdenním pobytem v zemi, kterou jsem si zamilovala hned při své první návštěvě v roce 2014. (O své cestě do Eilatu jsem podrobně psala zde).

Jedním z prvních lidí, na které po příletu na letišti Ovda každý turista mířící do Eilatu, narazí, je pracovnice izraelského ministerstva turismu Denisa Kováčiková. Všem tato sympatická dáma rozdává taštičku s plánkem města, krémem a letáčky upozorňující na zajímavé akce ve městě.

O této paní jsem před odletech četla už na internetu v diskuzích. Nikdo o ní ale nevěděl nic konkrétního. Všichni jen psali, že to bylo milé přivítání. A musím říct, že měli pravdu.

Nevím proč, ale při čekání na zavazadla mne napadlo za touto slovensky hovořící ženou zajít a poprosit ji o kontakt. Říkala jsem si, že člověk nikdy neví, jestli nebude ve zcela neznámém městě, kam jsem zavítala v životě poprvé, něco potřebovat. Ochotně mi dala nejen vizitku ale i úsměv k tomu. A tak jsme se seznámily, ale v tom okamžiku jsme ještě ani jedna ve snu netušily, že o pár dnů si budeme vyprávět, jak se stalo, že se letos čtyřicetiletá rodačka ze Slovenska ocitla před dlouhými roky v Izraeli.

(Fotografie z mé návštěvy Eilatu v březnu roku 2017 mohou zájemci vidět zde.)

A toto je rodačka ze Slovenska Denisa Kováčíková – dobrá duše a pracovnice Ministerstva turismu Izraele.

Můžete mi prozradit, jak se stane, že se děvče ze slovenské Šaľe ocitne pracovně v Eilatu?

Úřad práce na Slovensku tehdy nabízel práci v Izraeli. Do Izraele  hledali pracovníky všech národností. Měla jsem právě po škole, tak jsem si řekla, že bych to mohla zkusit. Věděla jsem totiž už dříve, že po škole nechci zůstat na Slovensku. Začínala jsem v kibucu v Moshave , kde jsem pracovala u jednoho zemědělce.  Tam tehdy chodili studenti z celého světa. Později jsem pracovala i v hotelech

V kterém to bylo roce?

Poprvé jsem Izrael navštívila v roce  1997.

Kdy jste zamířila do Eilatu?

Nejdříve jsem pracovala na severu Izraele a dá se vlastně říct, že jsem procestovala zpočátku celou zemi. V Eilatu jsem začala působit od roku 1999

Proč jste nakonec zakotvila na úplném jihu země a ne třeba v Tel Avivu?

V Tel Avivu jsem byla samozřejmě nejdříve také, ale tam to bylo doopravdy hodně jiné. V Eilatu byly lepší nabídky v turismu. Přiznám se, že nejdřív jsem nevěděla, do čeho jdu.  Na nabídky práce v turismu jsem odpovídala, že vlastně nic nevím o historii Izraele, a tak si nedovedu představit, jak bych mohla pracovat v turistickém ruchu. Musela jsem se vše od začátku naučit.

Když jste do Izraele odešla, uměla jste dobře anglicky?

Ne až tak dobře, ale domluvila jsem se.

Byly začátky v daleké zemi těžké?

Začátky jsou všude těžké. Jak už jsem řekla, když jsem začala pracovat v turistickém ruchu, musela jsem se vše učit od začátku. Začala jsem chodit do soukromé školy a vlastně se vzdělávám a učím něco nového o Izraeli a historii stále. Tady se cizí školy neuznávají, takže člověk musí vše vystudovat znovu. Navštěvovala jsem tady proto  školu se zaměřením na turismus. Dostala jsem totiž nabídku, že se mohu stát průvodkyní.

Mnozí turisté se s vámi dnes setkají ihned po příletu na letišti Ovda, kde nabízíte všem, kdo míří do Eilatu propagační materiály. Co všechno obnáší vaše práce?

Pobočka Ministerstva turismu v Eilate není nějaká cestovní kancelář, jak by si někdo mohl myslet. Ve městě nejsme pouze pro nějakou úzkou skupinu turistů, kteří si nás zaplatí. Jsme zde pro všechny a většinu informačních služeb poskytujeme zdarma. Zdarma jsou i pravidelné exkurze po městě s naší průvodkyní. Námi nabízené služby financuje stát Izrael. Na turisty nečekám pouze na letišti Ovda, ale třeba také na hranicích s Egyptem, Jordánskem či v přístavu, a když mam okruh, tak i  Tel Avivu  Pokud přijedou turisté ze Slovenska a některé cestovní kanceláře zde nemají průvodce, tak mne poprosí, abych je v Izraeli doprovázela.  Průvodci ze Slovenska totiž většinou nemají povolení v Izraeli turisty provázet. Kromě toho samozřejmě nemají takové povědomí o životě o Izraeli jako my, co tady žijeme už dlouhé roky..

Kolik jazyků dnes ovládáte?

Česky, slovensky, rusky, anglicky i hebrejsky. Trošku i maďarsky, ale průvodcovské služby  bych v tomto jazyku nezvládla. To je doopravdy dost těžká řeč.

Máte nějakou pevnou pracovní dobu a náplň práce?

Je to velmi rozmanité. Jsem k dispozici, kdy je to zapotřebí. Může se stát, že má letadlo zpoždění několik hodin. Potom prostě nemohu z letiště odjet domů, protože mi skončila pracovní doba. Vyřizuji také nejrůznější formality a povolení, víza, poplatky do Egypta a Jordánska. V pobočce Ministerstva turismu v Eilatu jsou dva stálí zaměstnanci a dva studenti z univerzity.  Kromě toho ale máme spoustu stážistů v podobě studentů z různých škol. Pomalu si tak vychováváme potěr.

Předpokládám, že většina obyvatel Eilatu tady žije z turismu. Je to tak?

Přesně tak. Je tady univerzita, kde studují mladí lidé z celého světa. Jednou z nich budou manažeři ve zdejších hotelech i jinde po světě.

Pro české turisty není Eilat běžnou cílovou destinací. Pokud vím, tak většina lidí, pokud jedou do Izraele, tak míří spíše na sever země, kde působil Ježíš Kristus a další biblické postavy. Proč si myslíte, že by měli jet i na jih země?

Češi i Slováci znají trošku Eilat ze svých pobytů v Egyptě, odkud jezdily do Eilatu zájezdy. Eilat dostal v posledních letech, kdy došlo k nepokojům v Egyptě, velmi velkou šanci. Zájezdy, které dříve jezdily do Egypta, začaly kvůli bezpečí mířit do Eilatu. Pro Čechy a Slováky nebyl do té doby Eilat tak známý a populární. Čechoslovákům se toto město ale otevřelo zejména od předloňského roku, kdy sem začaly létat pravidelné spoje z Budapešti. Počet návštěvníků z bývalého Československa se potom ještě více navýšil od roku 2016, kdy lidé začali využívat lety z Bratislavy na letiště Ovda. Jednosměrnou letenku šlo pořídit od čtyřiadvaceti euro. Extrémně nízké ceny letů společnosti Ryanair finančně podporuje Ministerstvo turismu Izraele

Pobřeží Eilatu lemuje jeden hotel vedle druhého. Kde bydlí domorodci, kterých je aktuálně 60 000?

Město je vlastně rozdělené. U moře je turistická část a domácí obyvatelé žijí dále směrem k horám.

Ve městě jsem vůbec neviděla klasické obchodní domy s potravinami, jak je známe v Evropě. Kde místní nakupují?

Velké supermarkety jsou především na severu města, kde je možné ve velkém nakupovat potraviny mnohem levněji.

Pokud v Eilatu žije v současné době přes šedesát tisíc obyvatel, kolik turistů sem přijíždí každým rokem?

Je jich více než tři miliony. V současné době je zde padesát hotelů, dvacet hostelů a motelů. Některé hotely mají kapacitu až dvanácti tisíc pokojů.

Při oslavám šedesátého osmého výročí existence města  premiér Izraele  Benjamin Netenjahu  i starosta města Eilat  Meir Jicchak Halevi  zdejším obyvatelů slibovali, že se budou stavět další hotely a rozšiřovat infrastruktura. Máte představu, jak by se měl Eilat proměnit za pár let?

Město Eilat se skutečně rozvíjí raketovým způsobem. Vždyť město vzniklo teprve v roce 1949, kdy zde byla pouze policejní stanice, u které pět vojáků vztyčilo vlajku Izraele, kterou namalovali inkoustem na látku z trička. Hned po vzniku státu Izrael tady bylo postaveno asi pět hotelů. Nejstarší hotel má šedesát roků.  Každým rokem se ale budují nové a nové. Plánuje se zdvojnásobnění města na 120.000 obyvatel. Staví se 18 372 nových bytů. Souběžně se staví 7 000  nových hotelových pokojů. Počítá se s výstavbou mořského parku a mezinárodní sportovní části města, kde bude například golfové hřiště,  tratě pro cyklisty. V plánu jsou také nové cesty přes hory včetně železniční trati přes Negevskou poušť, která spojí sever země s jihem. Ve městě budou také nové školy včetně těch pro postižené děti. K rozvoji turismu Eilatu jistě přispěje také nové letiště Ramon, které je pouhých osmnáct kilometrů od Eilatu.

Slyšela jsem od jednoho domorodce, že se i tady počasí otepluje a přes léto zde bývá až přes padesát stupňů. Má smysl sem v těchto vedrech jezdit? Které měsíce byste doporučila k návštěvě Eilatu?

Je zde podobná teplota jako v Egyptě nebo Turecku. Léto je vhodné pro rekreaci rodin s dětmi. Kdo chce poznat a zažít túry na poušti, tak pro ty je lepší přijet v zimních a jarních měsících. Kdo má rád relax, může přijet i v červenci, srpnu, protože moře je tady stále docela chladné. Je to úplný opak mrtvého moře. Vzduch má například 42 stupňů, ale moře jen pětadvacet. Osobně bych k návštěvě Eilatu doporučila všechny měsíce.

Co by si návštěvníci této části Izraele rozhodně neměli ve městě a jeho blízkém okolí nechat ujít?

Podmořskou observatoř, a kdo je milovníkem potápění a šnorchlování, tak je tady krásná korálová pláž. Za návštěvu rozhodně stojí také delfinárium na otevřeném moři. V okolí bych pak doporučila Red Canyon, Timna park, jeepee, ptačí rezervaci, pouštní turistiku, na kterou je možné vyrazit pěšky i na kole. Máme zde ale i obchodní dům, který ukrývá kluziště, takže dopoledne si můžete zaplavat a odpoledne máte možnost pár stovek metrů od pláže bruslit.

Myslíte, že je vhodné z této části země vyjíždět na výlety do Jeruzaléma,  když je jedna cesta 320 kilometrů?

Dá se to v pohodě zvládnout, proto tam jezdíme. Vyjíždí se brzy ráno. Po cestě je stále co vidět. Na poušti je například Timna park, biblická rezervace, kibucy,  Sodoma Gomora –  místo, kde se podle Bible proměnila Lotova žena v solný sloup. Jede se také okolo pevnosti Masada, Gumranu, Mrtvého moře,  hory Nebe, anebo Jericha. Celým Izraelem kráčely dějiny, takže rozhodně stojí zato projet zemi od severu na jih. Zhruba na dvě hodiny míváme zastávku u Mrtvého moře, kde se mohou zájemci vykoupat. Poté pokračujeme do Jeruzaléma. V jednodenním zájezdu zvládneme navštívit Olivovou horu,  Getsemanskou zahradu, Zeď nářků, horu Sion, místo poslední večeře Ježíše Krista, Křížovou cestu, Boží hrob, Golgotu i Bethlehem.

Je něco, nač by si měli lidé dát v Eilatu pozor? Je například nebezpečné pohybovat se tady v noci?

Tady je bezpečno. V Eilatu se vůbec nemusíte obávat, protože je zde noční život.

Všimla jsem si, že pokud jdou lidé do větších obchodních domů, musí otevřít tašku a projít rámem jako na letišti. Jak to turisté i místní snáší?

Úplně v pohodě. Jistě jste zaregistrovala, že se nikdo nevzteká, nenadává a bere tyto kontroly jako fakt s tím, že je to pro jejich bezpečí. Proto mohu také s klidným svědomím říct, že je tu bezpečno.

Osobně mám z tohoto města dojem, že je hodně komerční. Dalo by se říct, že je to takové izraelské Las Vegas. Pletu se?

Doopravdy se tak o tomto městu občas píše. Jen tady chybí casino.

Počátkem března jsem měla to štěstí, že jsem se mohla zúčastnit oslav osmašedesátého výročí vzniku města. Můžete připomenout, co se tehdy vlastně stalo?

V době izraelské války za nezávislost byla oblast Eilatu nazývaná Um Rasras. 10. 3. 1949 byla tato lokalita obsazena bez boje izraelskými vojáky. Tehdy zde nikdo nežil. Izraelští vojáci zde zřídili policejní stanici, na které vztyčili provizorní vlajku. Založení izraelského státu se datuje 14. 5. 1948, což je 5. ijara.5 708 lunárního kalendáře. K založení samotného Eilatu došlo až v roce 1951 a o osm let později získalo status města.

Podařilo se vám získat izraelské občanství?

Ano. Izraelské občanství jsem získala po deseti letech, co tady pracuji. Do té doby jsem každý rok žádala na úřadu o pracovní vízum.

Je dnes těžší se tady pracovně uchytit než v době, kdy jsi před  lety začínala vy?

Ano, protože sem každým rokem přichází nové levné pracovní síly z celé Evropy i z Afriky.

Proč je podél celé hranice s Egyptem i Jordanskem plot? Kolik kilometrů hranice takhle lemuje?

Celkem je to zhruba 250 km. Izrael se tak brání proti běžencům, kteří sem přicházeli přes Egypt i ze Sudánu. Bylo jich velmi mnoho. Dnes vás zde ilegálně nikdo nezaměstná.

Kolik si zde lidé průměrně vydělají?

Minimální plat je 5 200 šekelů (1 šekel – 6,20 – 7 Kč pozn. autora).

A na kolik vyjde bydleni?

Domácí obyvatelé za pronájem jednopokojového bytu s balkonem zaplatí zhruba tři tisíce šekelů.

Žijete zde již mnoho let. Plánujete někdy návrat domů na Slovensko?

Nevím. Momentálně ještě návrat neplánuji.  Na Slovensko jezdím každý rok zhruba na dva týdny. Začátky tady byly velmi těžké, ale nyní se mám  moc dobře, a tak si doopravdy nedovedu představit, že bych se měla trvale vrátit na Slovensko. Možná názor změním až budu starší.

Jací jsou vlastně Izraelci?

Super normální lidé jako my.

Denisa Kováčiková  (*8. 7. 1976) vystudovala  Střední školu zemědělsko – potravinářskou v Zemianských Sadech. Po jejím ukončení využila nabídky úřadu práce a odešla pracovat do Izraele, kde žije a pracuje už hodne let, žije a pracuje po celou dobu v turismu v Eilatu u Rudého moře.

Kontakt:

Eilat  Tourist Office Bridge House, North Beach Promenade P.O.B. 4261 Eilat 88141 Israel (Tel.972-086309111, e-mail: eilatinfo@tourism.gov.il  Podrobnější informace jsou na našich webových stránkách  www.goisrael.com a na facebooku:  www.facebook.com/tourism.eilat

Text a foto: Lenka Fojtíková