Rubrika: Fotogalerie

Čtvrtý den Duše Slovácka s karmelitánským knězem P. Vojtěche Kodetem byl zároveň závěrečným dnem exercicií. Tady jsou některé myšlenky, které dnes při přednáškách zazněly.
Exercitátor se hned v úvodu první přednášky posluchačů zeptal: „Odkud přicházíš, a kam jdeš?“ Poté upozornil, že máme žít s vědomím, že plníme Boží vůli, kdy máme Bohu odevzdat své srdce.

JEŽÍŠ VÍ O NAŠICH ÚZKOSTECH
„Lidské srdce je dar a už nyní můžeme ve svém těle nést nesmrtelnou duši. Ježíš ví o našich úzkostech. Žijeme v době velké nejistoty a strachu, co bude dál.  Dnes je velmi důležité nedívat se kolem sebe, nesledovat stále zprávy a internet, co se kde ve světě děje, protože z toho dostaneme strach. O to více se musíme dívat na Ježíše.
MÍSTO V NEBI
Náš domov je u Boha v nebi. Bůh nám dal zemi k užívání, ale věčně budeme žít až v nebi. Místo v nebi máme už nyní, protože jsme s Kristem spojeni. Na Boží trůn v nebi jsme pozváni všichni a ne jen někdo privilegovaný. Všichni jsme byli zrozeni v Božím srdci, abychom splnili poslání, které nám Bůh dal. Náš život je v rukou Božích. Cílem našeho života je Bůh Otec. Musíme znát cíl našeho života a mít touhu jít za ním. Musíme znát cestu, slyšet Boží slovo, ale někdy ho slyšet nechceme.
KRISTUS JE CESTA
Ježíš Kristus je cesta. Pokud věříme v Krista, jsme na cestě. Jít po cestě znamená mít v sobě Krista a jednat jako on. Něco úplně jiného je žít podle sebe ve své nezávislosti. Tam, kde mně velí moje já, není Kristus. Jsme na cestě k Bohu Otci a ta cesta je Ježíš Kristus. Pokud pro nás nebude všechno, budeme bloudit. Tou jedinou cestou je Ježíš Kristus, který s námi spojil život.  
DUCH SVATÝ PŘINÁŠÍ POKOJ
Musíme prosit Ducha Svatého, kterého přijímáme skrze Pána Ježíše. Pomazání a vedení Duchem Svatým potřebujeme znovu a znovu. Duch Boží se s duchem světa nesnáší. Každý den musíme prosit Ducha Svatého, přijímat ho a nechat se jím vést. Každý, kdo tíhne k Duchu Svatému, žije v pokoji. Musíme se otevřít Duchu Svatému a zakoušet tak Boha. Bez Ducha Svatého neexistuje žádný křesťanský život. Je to Duch Svatý, který se v nás modlí a posiluje nás v těžkých chvílích. Musíme chválit Boha, i když je nám těžko. Duch Svatý nám dává do srdce pokoj oproti beznaději světa. Přání, abychom svůj život definitivně spojili s Kristem, je naše naděje ve zmateném světě kolem nás.“
KNĚŽSKÁ KRUCIÁTA
I poslední den Duše Slovácka bylo možné přijmout svátost smíření a využít nabídku přímluvné modlitby, o kterou byl mimořádný zájem.. Program uzavřela odpoledne mše svatá – tzv. Kruciáta za kněze, která se na Antonínku slaví každé první úterý v měsící už od roku 2009. S nápadem modlit se takto za kněze přišel tehdy dnes již zemřelý P. Josef Červenka po tragickém úmrtí jednoho spolubratra. Dnes se za oltářem sešlo celkem třináct kněží z různých koutů jihovýchodní a severní Moravy a jeden také ze Slovenska. Na závěr blatnický farář P. František Král prozradil, že dá-li Pán otci Kodetovi zdraví, tak se s ním exercicie v příštím roce uskuteční od 1. do 4. července 2026.

Exercicie s P. Vojtěchem Kodetem dnes na Svatém Antonínku pokračovaly přednáškami, slavením mše svaté, adorací, možností svátosti smíření, kdy zpovídalo mnoho kněží. Pouť ke cti sv. Petra a Pavla byla proto letos výjimečně až odpoledne v 15 hodin, protože jinak bývá v dopoledních hodinách. Kvůli exerciciím došlo k posunu, což vůbec nevadilo.
I dnes na Antonínek zamířily stovky lidí a spíše jich byly tisíce. I letos pokračuje fenomén, kdy eucharistický Kristus děti po večerní adoraci, když kněz přenáší hostii v monstraci do kaple, láká jako magnet. Jdou po boku otce Vojtěcha až ke svatostánku. Děti si také po mši svaté samy chodí za otcem Vojtěchem pro požehnání až ke dveřím sakristie. Přes den potom dobrovolníci pro malé účastníky připravují program, aby rodiče mohli v klidu sledovat přednášky.
Na Antonínku to prostě žije a toto místo je skutečně duchovními lázněmi Slovácka, jak si to před dávnými časy přál P. Antonín Šuránek, který na tomto poutním místě s duchovními obnovami pro různé stavy začal. Dnes se jistě tento muž, který zemřel v pověsti svatosti a nyní probíhá proces jeho blahořečení, v nebi raduje, jak je na „jeho“ Antonínku o prázdninách živo…

Dolní Bojanovice žily v neděli 29. června oslavou Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, což je v této obci velkou tradicí. Letos zde zároveň slavil mši svatou jediný letos vysvěcený novokněz pro celou jižní i severní Moravu P. Viktor Pařízek. Obcí nejdříve prošel za zpěvu doprovázeného dechovou hudbou průvod krojovaných, kněží, ministrantů aaž k sousoší sv. Cyrila a Metoděje a poté se vrátil zpět ke kostelu, kde následovala u památníku padlých primiční mše svatá. Novokněz si vybral za kazatele dolnobojanovického rodáka kapucínského kněze P. Cyrila Josefa Komosného.

Přepis promluvy P. Cyrila Komosného:
„Moji milí farníci, milí poutníci z blízka aj z daleka …prožíváme dnes slavnostní den …a jak víme, sešlo se k tomu několik důvodů.  Ten klíčový je, že jako každý rok i letos si chceme připomenout Ježíšovo srdce, otevřené každému člověku …zároveň nám liturgický kalendář připomíná dva největší svědky víry – sv. Petra a Pavla …a ten poslední důvod je, že ty otče Viktore, sloužíš svoji první veřejnou mši svatou a to uprostřed našeho bojanovského farního společenství. V centru našej dědiny, kterou sis,  jak vím, tolik zamiloval.
My jsme si teď vyslechli evangeliu – známé podobenství o pastýři, který zanechá 99 ovcí, aby hledal tu jednu ztracenou. Pro někoho to může znít jako riskantní, možná nerozumný čin – obětovat tolik kvůli jedné, ale pro Pána Boha žádná ovce není „jen jedna“ …ta ovečka má svůj příběh …tak jako každý z nás má svůj jedinečný životní příběh, …nikdo není u Boha „jen rodné číslo“. Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova nám toto připomíná: Jsem stvořený jako jedinečný, jako dobrý, jako chtěný a milovaný.
A to je myslím dost dobrý důvod k naší dnešní osobní vděčnosti …za svůj život, za dar víry, dar společenství, dar živé farnosti…a v tvém případě otče i za dar kněžství …jistě není náhodou, že právě při tvé primici zaznívá toto Ježíšovo slovo …podobenství, které tě může doprovázet po celý tvůj život. Protože, kněz, který nemá srdce pastýře …to by nebylo dobré, ani moudré, nakonec ani životné …ty nemáš být manažer, úředník, nebo obřadník …I když i to je samozřejmě někdy nutné a potřebné, …ale máš být pastýřem, který jde, i kdyby jen kvůli jedné ovečce, která zabloudila a sešla z cesty. A která možná ani sama neví, že je ztracená …a to je dnes víc než kdy jindy aktuální …jakási ztracenost současného člověka. Takže je to myslím skvělá příležitost a velká výzva… Že nemusíme jen nadávat na dnešní „hroznou dobu“ …spíš je lepší v ní vidět novou naději, že každé hledání má svůj cíl …že kněžství není „práce“ na omezenou dobu – ale závazkem na celý život.
A Pán Ježíš Ti dnes dává klíč – jak sloužit, jak se dívat na lidi, jak žít své kněžství – ne tvrdostí, ale se srdcem. Se srdcem, které umí čekat. Které se nebojí být zraněné. Které se neunaví odpouštět. Které nehledá slávu ani výkon, …ale člověka, …a to konkrétního člověka.
Celá církev si dnes také připomíná apoštoly Petra a Pavla, patrony naší diecéze. Oba to byli svým způsobem slabí lidé. Petr zapřel. Pavel zas pronásledoval. A přece si je Bůh vybral. A oba se nakonec stali velikány víry – ne proto, že byli dokonalí, …ale protože nechali Pána Boha, aby v nich působil. A to je i pro tebe velké povzbuzení, milý bratře – Pán Tě nepovolal proto, že jsi bezchybný, ale proto, že jsi mu řekl svoje „ano“, a že mu chceš sloužit. Tvoje cesta ke kněžství nebyla nejkratší …ale napadá mě, že i v tom může být určitý, skrytý dar …mít srdce právě otevřené pro ty, kteří hledají směr, kteří se ztratili, čekají a nevidí cestu před sebou. A z vlastní zkušenosti to známe, že někdy v tomto čekání jednoduše zapomeneme, že je v tom všem Bůh s námi stále přítomný …On má svůj čas …a proto je dobré, když se najde někdo, kdo nám to připomene …Bůh na Tebe nezapomněl …jak by nakonec mohl, vždyť jsi Jeho. A toto Ježíšovo pozvání, abychom k Němu stále přicházeli a našli u něj občerství a odpočinutí je navěky platné …a co víc, i když zhřešíme, i když se ztratíme, zapřeme ho, …On nás nevyhodí …jeho náruč je otevřená neustále. Jak nakonec vidíme na každém Jeho kříži.
Bratři a sestry, ta dnešní krásná událost je slavnost Božího Srdce – Srdce, které se nikdy neunaví hledat člověka. …Srdce, které se raduje z každého našeho návratu, i když je třeba po delší době, …Srdce, které dává církvi také nové kněze.A jak víme, my, co už nějaký ten rok sloužíme …tak být knězem není dar jen sám pro sebe. Kněz je vždycky poslán do společenství – a to utváříme společně – a proto je to i naše výzva. Modlete se prosím za své kněze. Buďte jim nablízku. A také nezapomeňte, že i my jste svým způsobem takoví pastýři – každý podle svého povolání. Vy rodiče, kteří vedete a vychováváte své děti. Vy starší, kteří předáváte zkušenosti, víru nebo moudrost. Vy všichni, kteří dovedete druhé potěšit, povzbudit, pozvednout, naslouchat.
A tak Tobě Pane Ježíši, dnes znovu svěřujeme svoje životy, naše rodiny, vztahy Tobě, který nás nikdy nepřestáváš milovat … Proměň, prosíme svou mocí a milostí i naše srdce, která budou umět milovat, odpouštět, hledat i čekat – jako Ty Pane. Amen.„