Vědecky je už dávno dokázané, že pobyt v přírodě léčí. Úžasnou sílu má prý procházka lesem. Osobně miluju parky.
Vyrůstala jsem v Židlochovicích, kde jsem měla zámecký park jen pár kroků od baráku, kde jsme bydleli. Byl to spíš park anglického typu a trávili jsme tam spoustu času. Až do revoluce v roce 1989 bylo přístupné schodiště zámku, kde jsme s holkama sedávaly, vykládaly si. Po revoluci se tento prostor zahradil a k zámku se od té doby obyčejný člověk nedostane, jak tomu bylo za mého dětství…
S BABIČKOU V PARKU
S babičkou jsem do parku chodila na jaře na bylinky. Rostl tam plicník i přeslička. Rostliny jsme sbíraly pro jednu paní bylinkářku. V létě jsme zase na louku chodily na kopretiny, které jsme nosily na hrob. Podzim potom patřil sběru kaštanů a žaludů. I ty se daly dobře svého času zpeněžit, a že jsme jich tam nasbíraly metráky. Od té doby proto zřejmě pramení má láska k parkům.
NÁVRATY DO BUCHLOVIC
Na Slovácku jsem si nejvíce oblíbila park v Buchlovicích. I zde pamatuji časy, kdy jsem si tam občas zajela jen tak nasát atmosféry na kole v dobách, kdy se do parku ještě neplatilo vstupné a nebyl problém si tam vzít s sebou i kolo. I to už dávno neplatí. Dospělí do 64 let zde dnes za návštěvu zaplatí 120 Kč bez průvodce. Mnohokrát jsem zde fotila svatby a mířila také ze reportážemi, když zde například režisér Troška s filmovým štábem natáčel v roce 2010 pohádku Čertova nevěsta. Pěkné fotky ale vznikly i při Koseckých písních v zámeckém parku. Dalším cílem mých výjezdů byly Milotice na Kyjovsku, kde jsem také nafotila spoustu svateb.
BĚHÁNÍ V SCHÖNBRUNNU
No a hodně jsem toho naběhala v zámeckém parku Schönbrunn ve Vídni, u kterého v roce 1982 bydlela moje starší sestra a po maturitě mě pozvala, abych u ní byla měsíc a hlídala její dceru – mou neteř. Díky tomu jsem každý večer běhala v Schönbrunnu a několikrát si tam vždy vyklusala i na kopec Gloriette. To byly časy! Do tohoto parku jsem se vrátila po dlouhých desetiletích vloni a vrátila se tak alespoň v mysli do mladých let, když jsem se tam jeden den několik hodin jen tak poflakovala a užívala si atmosféru zase úplně jiného parku než byl ten z mého dětství v Židlochovicích.
LEDNICE A KROMĚŘÍŽ
Samozřejmě, že jsem byla několikrát také v zámeckém parku v Lednici a vloni poprvé ve Valticích. Opakovaně jsem se vracela do Podzámecké a Květné zahrady v Kroměříži, když jsem tam vypomáhala v týdeníku NAŠE adresa projektu PPF média.
KONEČNĚ VE VIZOVICÍCH
Tři roky jsem jezdila do Vizovic, když zde syn studoval na fotografa a nikdy nenavštívila tamní zámek a park. Pořád jsem v té době spěchala a neměla na zastavení čas. Až nedávno! Na místě jsem zjistila, že i zde se za budovou zámku ukrývá nádherný park, kde je dokonce i jezírko. Najednou jsem si tam uvědomila, kolik má naše malá země nádherných zámků a zámečků s přilehlými více – či méně udržovanými parky! Ve vizovickém parku jsem na sebe nechala působit léčivou sílu vzrostlých stromů a kochala se z lavičky pohledem na jezírko pod námi. V doprovodu kámošky jsme nemohly vynechat při cestě zpět návštěvu čokoládovny v zámku, kde jsme mlsaly a doplnily tekutiny. Tak si říkám, že jsem někde četla, že i čokoláda je léčiva, ale nesmí se jí každý den sníst mnoho.
LES A CHLADNÁ STUDNA
Po cestě zpět došlo i na léčivou procházku opravdovým smrkovým lesem, když jsme s kámoškou zamířily z Vizovic na vrch Doubrava a odsud k Chladné studni.
ZÁZRAČNÁ UZDRAVENÍ
Váže se k ní pověst, která říká, že je její voda léčivá. Vše začalo kolem roku 1900, kdy se jistému Janu Rychlíkovi, tehdejšímu školníkovi měšťanské školy ve Vizovicích, zdál sen o uzdravení jeho slepého syna. Dopomoci mu k tomu měla právě voda z Chladné studny. Jan Rychlík skutečně vodu vzal a svému synovi omýval jeho slepé oči. A tomu se zrak skutečně vrátil. Všichni to považovali za zázrak, který způsobila voda z Chladné studny. Proto Jan Rychlík do skály vytesal výklenek, do kterého umístil sošku panny Marie Lurdské. Když v roce 1903 onemocněla španělskou chřipkou jeho dcera, slíbil Panně Marii, že pokud se uzdraví, postaví u Chladné studny kapličku. Dcera se uzdravila a školník se svým synem splnil slib a kapličku postavil. Chladná studna se tak brzy stala poutním místem. V posledních letech byla kaplička u studny rozšířena, její okolí upraveno a přibyl také menší přístřešek. Podél trasy k Chladné studni se můžete kochat nejen krásnou přírodou, ale třeba se potěšit i nádherným výhledem do údolí Vizovic z Rozhledny na Doubravách, která stojí přímo nad Chladnou studnou. Tam jsme se ale nešplhaly. Třeba někdy jinde. Zpráva o zázračných uzdraveních se rychle šířila a Chladná studna se brzy stala poutním místem. V posledních letech byla kaplička u studny rozšířena, její okolí je upraveno a přibyl přístřešek pro případ deště.
ANI KAPKA
Tak toto povídání je sice moc pěkné, ale skutečnost je momentálně taková, že z Chladné studny neteče ani kapka vody. I zde se projevilo extrémní sucho. Těšila jsem se, jak si naberu léčivou vodu, omyju se jí, vypiju a budu zase zdravá jako rybka a prd. Tak možná procházka tím lesíkem ke studánce byla také léčivá a brzy se to projeví na mém zdravotním stavu.
