Navzdory všem negativním zprávám pojícím se s koronavirovou krizí, vymyslel starosta Telnice něco, co udělalo radost mnoha lidem v jeho obci

Stojíme na sklonku prazvláštního roku, který se zcela jistě zapíše do celosvětových dějin. Mnoho lidí je kvůli koronavirovým omezením života v depresi. Mnozí lidé ztratili práci a někteří podnikatelé zkrachovali. Ano, žijeme v těžké době.

Každá doba byla ale nějak jinak těžká. Když se ohlédneme do dějin, byli naši předkové v době Rakouska-Uherska šťastní? Byla doba první a druhé světové války lehká? Bylo žití pod vládou komunistů snadné?  

V letošním roce se mnozí lidé vymlouvají, že se něco nepovedlo nebo nestihlo udělat kvůli koronavirovému omezení běžného života a chodu naší země. Věřím ale, že se každému jednotlivci něco v životě podařilo. Určitě nebylo všechno jen špatné.

Já osobně mám například radost, že mohu od léta psát do Katolického týdeníku. Díky tomu jsem se mohla pohybovat a psát o dění v brněnské diecézi, což bylo po více než dvaceti letech ve „vodách“ Slovácka zase něco úplně jiného. Poznala jsem a mohla mluvit se spoustou pro mne nových a velmi zajímavých lidí, za což jsem vděčná.

Byl mezi nimi i starosta Telnice, který se před Vánocemi nevymlouval, že nejde kvůli koronaviru nic dělat a pořádat, jako mnozí jiní. Naopak! Vymyslel úžasné obdarování svých spoluobčanů, o čemž jsem napsala ve zpravodajství pro Katolický týdeník tento článek:

Jak obdarovat sousedy?

Starosta Telnice na Brněnsku František Kroutil vyzval spoluobčany, aby si společně udělali advent a Vánoce krásnější navzdory všem omezením, která v poslední době celá země prožívá kvůli onemocnění covid-19.  Jenže jak na to?

Třeba anonymně obdarovat své sousedy. Tím uděláte radost nejen jim, ale z jejich radosti se potěšíte i vy. V tomto duchu rozeslal v polovině listopadu starosta obce, kde žije zhruba 1 700 obyvatel, lidem dopis s nabídkou zapojení se do akce s názvem Telnické vánoční srdce.

„Cílem bylo potěšit druhé nejen hmotnými věcmi, ale třeba i srdečným povzbuzení, hřejivým pohlazením, napsaným pozdravem nebo vlastnoručně namalovaným obrázkem. Napadlo mně to v říjnu, kdy jsem sám onemocněl covidem-19. Kromě vysokých horeček jsem ztratil čich a byl celkově hodně vyčerpaný. Naštěstí jsem neskončil v nemocnici jako jiní,“ popsal  starosta. Zároveň přiznal, že ještě do dnešních dnů se necítí být zcela fit, i když je už negativní.

Těm, kdo se chtěli do mimořádné aktivity obce zapojit, stačilo vyplnit přiloženou vánoční registrační kartičku a do 24. listopadu ji doručit na telnickou poštu do sběrné vánoční krabice. Na kartičce bylo možné označit, zda chce být dotyčný dárcem a zároveň i obdarovaným anebo si vybrat pouze jednu z možností. Ten, kdo by si přál být obdarován, měl vyplnit několik informací o sobě, podle nichž mohl dárce alespoň orientačně zjistit, jaký dar (s limitem do 200 korun) má připravit. Zapojit se přitom mohli všichni od dětí až po seniory. Pracovníky obecního úřadu poté čekalo zpracování všech vrácených kartiček. Anonymně propojili dárce s obdarovanými tak, aby každý věděl, jaká překvapení má v adventním čase připravit.

Starosta připomíná, letošní Vánoce budou kvůli epidemii jiné a advent je příhodnou dobou pro přípravu hmotných i nehmotných dárků. „Myslím, že je to výborný nápad, který ještě více stmelí celou dědinu a navíc potěší dárce i obdarované,“ zhodnotila pracovnice obecního úřadu Ivana Mifková.

Všechny dárky budou adresátům doručeny těsně před Štědrým dnem tak, aby si je mohli rozbalit o svátcích v klidu domova. Do výjimečné akce se v Telnici zapojilo více než sto dobrovolníků. Starosta obyvatele ujistil, že dárky budou distribuovány za přísných hygienických opatření, takže se nikdo nemusí obávat, že by se skrze ně mohl nakazit.

No a dnes mně pan starosta poslal mail, ve kterém se sdílí se svou radostí:

Zdravím Vás a dodatečně přeji požehnané a pokojné Vánoce…

Chtěl jsem se s Vámi jen podělit o radost, kterou přinesla naše akce, o níž jste psala v Katolickém týdeníku.  Roznesli jsme nakonec více než 200 darů do 154 domácností.

Na Štědrý den jsem viděl mnoho zaslzených očí děkujících za dobrý nápad. Jeden z dobrovolníků, kteří roznášeli dárky 23. 12. mi řekl, že se to příští rok musí zopakovat. Radost to totiž přineslo i těm, kteří dárky roznášeli mezi lidmi. Vedoucí paní učitelka mateřské školy přes noc vystříhala více než šest set červených srdíček z papíru. Děti na ně  druhý den navázaly mašličky a napsaly Krásné Vánoce. Tyto srdíčka pak lidé ve všech domech naší obce objevili na Štědrý den ráno na svých klikách svých domovů… Bylo to krásné, moc krásné. Byly to jiné Vánoce než obvykle. Na jednu stranu Vánoce, jaké si nikdo nepřál, na druhou stranu toto úžasné Boží dílo…

Více najdete na tomto odkazu : https://www.telnice.cz/index.php?&desktop_back=clanky&action_back=&id_back=31&desktop=clanky&action=view&id=14794

Chválím našeho Pána za to, co všechno dokáže zařídit, jak nás nasměruje vždycky tam, kam bychom sami  nedokázali dojít…

Chtěl jsem Vám o této ohromné radosti napsat. A také o tom, že asi i na základě Vašeho článku si podobnou akci uspořádali ve farnosti ve Šlapanicích, kde také roznášeli desítky dárků.

Tímto mailem ode mne, prosím, přijměte poselství radosti, které k Vánocům neodmyslitelně patří… Kéž nás všechny pohltí radost z Kristova příchodu na tento nuzný svět.

Ještě jednou velké díky za Váš článek.

Požehnané Vánoce!

František Kroutil, starosta Telnice

Telnický starosta je dokladem toho, že dobro se dá konat stále. Navzdory tomu, co za negativní zprávy chrlí všechna média.
 
A tak nám všem přeji, abychom byli nejen o Vánocích ale po celý nový rok hodně kreativní ve vymýšlení toho, jak druhé potěšit. Možností je tolik a mnohé nestojí ani korunu…

Lenka

Předvelikonoční procházka koronavirovým Brnem

Nedalo mně to a musela jsem vyrazit do ulic Brna nafotit, jak vypadá centrum ochromené pandemií Covid-19. Ve středu před velikonočními svátky jsem v čase od tří do čtyř hodin odpoledne prošla Brnem a udělala pár fotek.

Náměstí Svobody a Čára (pardón! Česká!!!) nejsou úplně liduprázdné, ale berte to tak, že jsem těmito místy procházela v době, kdy je v běžném pracovním dni absolutní špička – po třetí hodině odpoledne. Fotky jsou tedy docela vypovídající. Po cestě jsem potkala i pár cedulí a upozornění pro tuto dobu, tak jsem cvakla i tyto informace pro občany.

Do kontrastu jsem dala pár záběrů na město z nadhledu, kdy není vidět, co se tam dole v ulicích děje. Na těchto fotkách to vypadá, jakoby žádný virus neřádil. Tak věřme, že to bude brzy pravda…

Každodenní požehnání ze Svatého Antonínku nejen lidu Slovácka

V Itálii městy zasaženými koronavirem procházejí kněží s Nejsvětější svátostí oltářní a žehnají lidem. Slovenští biskupové zase žehnali svému národu z vrtulníků. Správce blatnické farnosti P. Zdeněk Stodůlka už několik dnů pravidelně přichází na Svatý Antonínek, což je poutní místo na kopci nad obcí, modlí se zde a poté vyjde s Eucharistií v monstraci z kaple ven a žehná slováckému kraji i celé zemi na všechny světové strany. Je to jeho vlastní iniciativa, o které jsem se dozvěděla při sobotní návštěvě Antonínku zcela náhodou. Byly jsme na kopci s kamarádkou, když jsme najednou uviděly, jak kněz vychází z kaple svatého Antonína Paduánského s Nejsvětější svátostí a dává požehnání na všechny strany. A co je požehnání? Je to vyprošování dobra pro všechny – v tomto případě s prosbou o zastavení šíření pandemie Covid-19.

Dnes měla být na Antonínku venku také společná modlitba Křížové cesty. Ta se zde v postní době koná vždy jednou ročně. Kvůli zákazu shromažďování lidí, aby se zabránilo šíření pandemie, byla zrušena. Přesto se zde sešlo pár jednolivců, kteří se Křížovou cestu P. Antonína Šuránka pomodlili. Všichni chránili sebe i druhé rouškami a dodržovali předepsané rozestupy, aby nedošlo k šíření nemoci.  Slovácký lid tak upíná svou naději skrze víru v Boží zásah a zastavení dalšího šíření smrtícího viru.

Přepsala jsem zde modlitbu, kterou se na Antonínku modlí P. Zdeněk Stodůlka. V duchu se s ním mohou spojit lidé ze svých domácností z jakéhokoliv místa světa každý den okolo patnácté hodiny:

Kající modlitba

Hospodine, dobrý Bože, obracíme se k tobě ve své tísni. Přiznáváme nejen svou omezenost, ale i bezmocnost. Vracíme se k tobě a vyznáváme, že ty jsi všemohoucí. Ty jediný jsi Pán. Jen tobě patří všechna moc a sláva. Pokorně a se zahanbením v tváři přiznáváme, že jsme byli příliš zahledění do svých práv a nároků, hledali příjemnost a pohodlí, zábavu či adrenalin, nedbali jsme na druhé, ani na tebe a tvůj řád. K přírodě jsme byli bezohlední a chtěli stále víc. Cestováním za krásami jsme znečistili vzduch i moře. Svou bezohledností jsme nakupili hory odpadků. Svou chamtivostí jsme zamořili pole pesticidy, vody antibiotiky, hormony a antikoncepcí, chovali se jako páni světa a vládci stvoření, upravovali si zákony i pravidla myšlení. Přestals pro nás být jistotou, když je vše relativní, a absolutní je už jen naše nabubřelé já. Z toho pak pramení mnohé naše konflikty.

Ve své zaslepenosti jsme neuměli číst znamení. Hlasatelé radostně oznamovali, že zase bude sluníčko. Většině nevadilo, že schnou stromy a množí se myši, že v zemích bez deště je hlad a lid utíká za chlebem. Jiní prchají před válkou, která se vede proto, aby měl někdo větší zisk, vliv a moc, aby byl odbyt zbraní a jinde měli slušní lidé práci. Peníze a zisk se nám staly nejvyšším bohem, jemuž jsme obětovali spravedlnost a právo i bídu chudáků v rozvojových zemích. Štěstí jednotlivců jsme stavěli výš než zodpovědnost, chvilkové pocity nad věrnost manželským slibům, práva dospělých nad práva dětí na lásku obou rodičů, na jistotu domova a zdravé morální životní prostředí, protože jsme se nedokázali zříct špatného příkladu. Sobectví nám zabránilo žít pro další generaci, milionům počatých dětí jsme nedovolili se narodit, a tak vymíráme a nemá na nás kdo pracovat. Uprchlíky nepřijímáme, protože se jich bojíme. Jako bezohlední kolonizátoři přijímáme z jiných zemí jen šikovné ruce a chytré hlavy, zatímco jejich země bez nich upadají a nedokáží se samy pozvednout.

Přijmi, Pane, naši kajícnost a pokorné vyznání. Očisti nás, když s lítostí uznáváme svou vinu. Dopřej nám znovu povstat a vrátit se k tobě, který jsi Cesta, Pravda, Jistota a Moudrost. Spoléháme na tvou lásku a tvé milosrdenství. Zastav lavinu nemoci. Obrať nás a my se k tobě vrátíme. Vezmi nám srdce kamenná a dej srdce z masa. Vrať nám radost ze své ochrany a bezbožné budeme učit tvým cestám, svědčit o tvé lásce a hlásat tvou dobrotu. Dej nám svého Ducha, aby v nás miloval on, když ze sebe nezištně milovat nedokážeme. Dej nám odvahu umírat sobě a žít pro tebe, nechat se vést moudrostí tvého slova, aby v nás vítězil tvůj život a rostlo tvé království, království spravedlnosti, lásky a pokoje. Ty jediný jsi naší nadějí a my pevně věříme, že nás, Bože, nezklameš. Amen.

(modlitba olomouckého arcibiskupa Mons. Jana Graubnera)

Text a foto: Lenka Fojtíková

Papež zítra udělí světu mimořádné požehnání Urbi et Orbi

Papež František zítra světu udělí mimořádné požehnání Urbi et Orbi, při němž je možné získat plnomocné odpustky. Do Vatikánu kvůli tomu nechal převézt kříž z kostela svatého Marcela, který se nachází na Via de Corso.  

S tímto křížem se pojí zázračné události, které začaly 23. května 1519. Tehdy noční požár obrátil kostel zasvěcený papeži Marcelovi v popel. Mezi doutnajícími pozůstatky chrámu byl ale nalezený neporušený kříž z hlavního oltáře, u něhož hořela malá olejová lampička. Od té doby se začala scházet před tímto křížem každý pátek skupina věřících k modlitbě. Osmého října 1519 rozhodl papež Lev X. o výstavbě nového kostela. 

O tři roky později, kdy město zasáhl tzv. „Velký mor”, vynesli Římané kříž do ulic navzdory zákazům majícím zabránit dalšímu šíření epidemie. Kříž byl věřícími ulicemi města nesen ke Svatopetrské bazilice. Jeho putování trvalo dlouhých šestnáct dnů – od 4. do 20. srpna 1522. S postupujícím procesím totiž začínal mor ustupovat a každá farnost si chtěla podržet zázračný kříž co nejdéle. V okamžiku, kdy se procesí vrátilo s křížem zpět do kostela, morová epidemie zcela zmizela. 

Od roku 1 600 se procesí z kostela sv. Marcela do Svatopetrské baziliky stalo součástí oslav Svatých roků. Na zadní straně kříže tyto roky připomínají jména papežů a letopočty jubilejních let.

V pátek 27. března bude tento zázračný kříž umístěn blízko vchodu do baziliky svatého Petra. Papež František bude totiž na prázdném náměstí sv. Petra ve streamingovém přenosu předsedat eucharistické adoraci, po níž udělí Nejsvětější svátostí požehnání Urbi et Orbi. Věřící naší země budou moct vše sledovat živě prostřednictvím internetu, TV Noe a požehnání bude živě přenášet i Česká televize na kanále ČT 2.

Toto eucharistické požehnání určené městu Řím a celému světu bude spojeno s možností získat plnomocné odpustky v návaznosti na dekret Apoštolské penitenciárie, který byl vydaný v souvislosti s naléhavou situací nákazy Covid-19.

Papež vyzývá všechny věřící, aby se s ním v pátek 27. března od 18 hodin spojili v modlitbách. Chce, aby se toto oznámení co nejvíce rozšířilo a o zítřejší modlitbě s následným požehnáním se tak dozvědělo co nejvíce lidí

Foto: italský facebook

(zdroj: www.cirkev.cz a www.vaticannews.va)   

Zázračný kříž z kostela svatého Marcela byl přesunut do Vatikánu. Foto: Facebook