Duše Slovácka už je za námi a zůstává před námi velký úkol v naplnění toho, s čím se P. Vojtěch Kodet s účastníky rozloučil v sobotu 4. 7. při závěrečné mši svaté:
„Vypůjčím si pár slov z listu apoštola Pavla Efesanům: „Povzbuzuji vás, žijte způsobem toho povolání, které jste dostali a buďte při tom všestranně pokorní, mírní a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje.“ A Pavel ještě píše v závěru tohoto úryvku, že jsme povoláni k tomu, abychom žili v jednotě ve víře a v poznání Božího syna. K mužné zralosti onomu věku, který se na nás uskuteční, když se na nás uskuteční Kristova plnost v každém z nás. Evangelia zdůrazňují, že to k tomu vede. Na nabídku Ježíšova darování to, že člověk daruje sám sebe, to apoštol Petr vyjádřil slovy: „My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou.“ Ten rozhovor se odehrává po Ježíšově rozhovoru s bohatým mládencem, který nebyl schopen opouštět především sám sebe a svoji představu o životě s Bohem. Petr na to reaguje tímto způsobem a dostává jasnou odpověď, že každý, kdo opustil, dostane stokrát víc i přes všechny obtíže a nesnáze, které život přináší. Stokrát víc. Já si dokonce myslím, že ta stovka je symbolická. Že dostaneme tolikrát víc, že si to vůbec nedovedeme přestavit, protože Boží láska, štědrost, milosrdenství a dobrota je nekonečná. A je moc důležité, abychom to nepropásli a jestli je to jen trošku možné, abychom se i při této mši svaté úplně vydali tomu, který se vydává za nás,“ zakončil svou promluvu P. Kodet.
A moje osobní zkušenost z letošního prožívání Duše Slovácka na Svatém Antonínku? Kvůli nemoci jsem se mohla každý den účastnit jen jedné přednášky a mše svaté. Oproti jiným letům, kdy jsem seděla blízko liturgického prostoru, vše divoce fotila a nahrávala si pro sebe i zvuk, jsem se letos stáhla úplně dozadu a seděla v těsné blízkosti kaple s velkou vděčností, že tam vůbec mohu být v takto omezeném režimu. U mé židličky se o přestávkách zastavovali lidé. Byli mezi nimi staří známí,ale i ti, s nimiž jsem se poprvé potkala na Duši Slovácka s P. Vojtěchem Kodetem a stali se z nás přátelé, s nimiž se setkáváme jen při těchto exerciciích jednou ročně. Jistě není bez zajímavosti, že mezi nimi převažují lidé ze Slovenska. Jeden se u mne zastavil jeden muž, který se ptal, jestli jsem to skutečně já, že si rád čte na mém webu, že ho moje texty baví číst při kafíčku. Na Antonínek přijel někde od Žiliny a svými slovy mne moc potěšil. Mimo jiné se ptal na knihu, kterou jsem napsala o P. Eliasovi Vellovi z Malty. Takových lidí bylo ostatně více, tak zde zveřejňuji odkaz na Kartuziánské nakladatelství, kde je možné si tuto knihu objednat doslova za hubičku.
Co tím chci ale hlavně říct? Že Duše Slovácka je samozřejmě na prvním místě o vyučování, modlitbách, svátostech pro ty, kdo se chtějí více přiblížit Bohu a zakotvit v něm ještě více své životy. Je ale také o setkáváních a poznávání nových lidí, které dala dohromady touha po Bohu. A to je na tom to krásné. Někdy jsem si i letos ale připadala, jako bych cestovala časem. Třeba v okamžiku, kdy se ke mně vrhla jedna paní se slovy: „Ahoj Leni, jak se máš?“ A já musela lovit v paměti, kdo to vlastně je, odkud se známe. Po pár sekundách mně docvaklo, kdo stojí přede mnou. V jednom období – možná tomu už je i dvacet let zpět, jsme se díky novinařině hodně setkávaly a já dokumentovala jako novinářka její rozsáhlou činnost. Tehdy byla tmavovláska aktivní jak jaderná elektrárna a nyní přede mnou stála úplně bělovlasá dáma, které ale energie neubyla. A tak to prostě je… Všichni stárneme, měníme se, takže nás někdo už nemusí poznat. Svou roli jistě hraje i skutečnost, že nám slábne paměť. I s tím se ale musíme s pokorou smířit a přijímat také svůj věk, který nám přináší určitá omezení.
A povzbuzující zpráva na konec! P. Vojtěch Kodet O.Carm. přijal další pozvání blatnického faráře P. Františka Krále na příští rok, takže pokud dá Pán, povede Duši Slovácka 1. – 4. července roku 2027.
