Díky pracovním povinnostem jsem nedávno zavítala do Jaroměřic nad Rokytnou, abych zde udělala reportáž s tamním farářem Tomášem Holcnerem. Do jeho správy totiž spadá oprava farního chrámu sv. Markéty, což je v současné době finančně nejnáročnější rekonstrukce v brněnské diecézi.
Když mně vyprávěl o tom, jak ve svém předchozím působišti v Křižanově byl u vybudování památníku sv. Zdislavy, tak jsem ani ve snu netušila, že tam brzy pojedu. A stalo se tak, protože tam dnes zamířili pracovníci Diecézní charity Brno na svou pouť. Sloužil ji jejich prezident, jinak hodonínský děkan, Mons. Josef Zouhar. Po mši svaté předal pomyslný štafetový kolík svému nástupci brněnskému děkanovi Mons. Václavu Sloukovi.
Na obou místech jsem udělala sadu fotografií, které do novin nepůjdou. Zvěřejňuji je tedy alespoň zde, abychom si připomněli, kolik krásných míst je k vidění v naší malé zemi. Když jsem procházela parkem v Jaroměřicích, tak jsem fakt děkovala Bohu, že jsem tam „musela“ jet, protože je to tam nádherné. Ne náhodou se toto místo nazývá Perlou Vysočiny a park je přirovnáván k Versai ve Franicii. Při mé návštěvě tam nebylo ani živáčka. Miluju krásná místa bez davů turistů. Fotky zveřejňuji coby inspiraci nejen k letním výletům. Úživejte si krásy naší země!
V dnešním ránu jsem si prošla park u zámku v Křižanově. Ten by chtěl tedy, aby na jeho údržbě zabrali zahradníci, ale přesto se mně tam podařilo zachytit krásně kvetoucí stromy.
Všem návštěvníkům těchto stránek přeji, abyste si užívali nádherných dnů bez roušek a světem dokázali chodit s otevřenýma očima i srdcem, abyste byli schopni vnímat všechnu nádheru a krásu kolem sebe, a že jí je „kotel“! 🙂 Ze srdce Lenka
Co si budu nalhávat. Brno je moje srdeční záležitost. Zřejmě to bude tím, že jsem se zde narodila a mezi svým čtrnáctým a dvaadvacátým rokem prožila každý den. Přestože to, zvlášť v době mých studií , tak nevypadalo, protože jsem si tehdy snila o tom, že jednou budu žít v New Yorku nebo Praze. Nakonec všechno dopadlo jinak, protože jsem se na dobu neurčitou ocitla na Slovácku. Brno ale přesto všechno zůstalo hluboce zapsáno v mém srdci.
To je možná také důvod, proč mně jdou tak na nervy řeči některých povýšených „Čecháčků“, které Brnem pohrdají a mluví o něm jako o Dálném východě či místě, kde končí D1… Možná tam ale právě začíná 🙂 Přestože se o Brnu vždy mluví s přirovnáním velké jako Brno, tak pro mne to byla vždycky jen velká vesnice, kdy se všichni kámoši zcela „náhodó“ potkali na Čáře…
Ze Slovácka sem v posledních letech cestuji výhradně autem. Brno znám, tak se vždy nějak dokáži vymotat ze všech těch uzavřených ulic. V současné době je to tam ale hodně husto uzavřené, takže se tvořijó kolony jak sviňa a člověk jede pár stovek metrů centrem krokem dlouhé desítky minut. Poté, co zavřeli Hlavňas a Nádr byl přistěhovaný do končin Dolního nádraží, kamsi na periferii za Zvonařkó, mě tam vlakem nedostane už nikdo…
Minulý týden jsem měla pracovní schůzku na Cejlu, tak jsem špekulovala, kde nechat auto, abych se nemusela složitě prohryzávat centrem města Po poradě s bratrem, který má Brno prošmejděné jak málokdo, jsem se rozhodla auto nechat nedaleko Vojenské nemocnice. Dál jsem chtěla mazat pěšky, protože jsem věděla, že se tam opravuje most.
Měla jsem štěstí a pro auto našla parkovací flek, což nebylo zase až tak snadné, jak původně vypadalo. No a potom jsem se vydala pěšky přes Zábrdovickou na Cejl a částečně prošla i Bratislavskou. Nestačila jsem žasnout, jak to tam vypadá. Měla jsem dojem, že přes tuto část města právě přešla fronta a je nově ve výstavbě. Myslím, že fotky jsou dostatečně vypovídající a každý si udělá svůj obrázek.
Můj závěr je ten, že láska – neláska, Brnu bych se měla minimálně do konce letošního roku vyhnout obloukem a počkat až bude po těchto bezva opravách… Kdo tam musí žít či v uvedených lokalitách pracovat, tak mu přeji mnoho zdaru a hlavně pevných nervů…
Sobota 18. 11. 2017 patřila k slavnostním okamžikům Ostrožské Lhoty na Uherskohradišťsku. Dopoledne se do posledního místa zaplnil kostel svatého Jakuba staršího, aby zde věřící slavili první mši svatou od Velikonoc, kdy se začalo s opravou chrámu.
Zároveň olomoucký biskup Mons. Josef Nuzík posvětil nový oltář. V promluvě biskup mimo jiné řekl: „Slovo oltář patří mezi málo slov, které si zesvětštělá kultura kolem nás nepřivlastnila. Oltář je místo, kde se má člověk setkávat s Bohem a my to setkání s Bohem potřebujeme. Dnes nejsme chudí na pozvánky. Cestujeme, vybíráme si a všechna pozvání na kulturní akce a veselí ani nestíháme. Dávají nám ale tato setkání to, co hledáme?
Kolikrát jdeme na nějakou akci jenom proto, že oni byli u nás, proto musíme návštěvu oplatit. Člověk ale potřebuje a hledá něco víc. Potřebujeme se setkávat s Bohem. Naše duše ani srdce se nedá oklamat. Člověka i veřejnost lze oklamat, ale srdce ne. Přicházejte proto k oltáři, protože se potřebuješ i ty sestro, i ty bratře, setkávat s Bohem.
Oltář je a vždycky byl symbolem oběti. Tuto oběť za nás přinesl Ježíš, který je stejný včera, dnes i na věky. Po každé oběti ale nastává změna. Oltář a oběť, která se na něm přináší, je zdrojem síly, na jejímž základě se uskutečňuje změna člověka. Změna srdce. Změnit vnější věci umíme, ale změnit nitro, srdce, to, co, tvoří člověka člověkem, dokáže jen Bůh.
Oltář je symbolem toho největšího daru. Ježíš dal sám sebe a oltář nás vybízí, abychom také dávali. Když se dělá nějaká analýza dnešní společnosti, proč je svět takový, jaký je, proč je v západním světě stále méně dětí, vyšlo najevo, že člověk ztratil sílu oběti. Oltář nás to učí, a proto ho chceme zasvětit, abychom byli i my schopni každý na svém místě přinášet drobné oběti do života.
Oltář nás přibližuje Bohu, a tak zasvěťme tento oltář Bohu. Pro něj byl postaven. Bylo by to ale málo, kdybychom zůstali jen u oltáře. Zasvěťme dnes všichni znovu svůj život Bohu. Co je dnes člověk ve světě? Viděno některýma dnešníma očima je člověk jen kvóta, číslo, občan, který má právo užívat dobra svého státu. Někdy je dnes ale člověk také otrokem průmyslu, který chce za nejlevnější cenu vyrábět. Je to správný obraz? Není… A co je tedy člověk? Svatý Benedikt, patron Evropy, už ve čtvrtém století řekl, že člověk je ten, kdo si přeje štěstí. Ano, oltář nám ukazuje, že Bůh nám chce přát štěstí, že chce, aby naše dny byly pokojné. Tak prosme, abychom i my vnímali tímto způsobem slovo, které k nám dnes promlouvá. Ať je tato slavnost zasvěcení toho prostředkem.“
Správce farnosti P. Miroslav Reif na závěr poděkoval všem, kdo se na opravě kostela podíleli. Zvláště potom Václavovi Hájkovi, který se na několik měsíců bezplatně proměnil v manažera, který prakticky veškeré práce řídil.
Farář P. Reif prozradil, že po svém příchodu do farnosti toužil po novém oltáři. Tehdy nevěřil, že by mohlo dojít k tak zásadní rekonstrukci, kdy byla vyměněna celá podlaha a zároveň bylo instalováno nové podlahové topení. Zbrusu nové jsou také kostelní lavice, ambon, výmalba, elektroinstalace, boční vchodové dveře, nábytek v sakristii. Na jaře se plánuje, že bude vybudována také nová uzavíratelná zpovědnice.
Dle P. Reifa zasáhla vyšší moc. Když před lety v Ostrožské Lhotě začínal sloužit, byla podlaha chrámu deformována a různě zvlněná. Vloni se ale chrám v některý místech propadl o šest až osm centimetrů, protože jej předkové před 109 lety postavili na bývalém hřbitově. Generální oprava byla tedy nezbytná. Olomoucké arcibiskupství farnosti poskytlo bezúročnou půjčku ve výši tří a půl milionů korun, kterou bude nyní třeba splácet. Pozitivně se ale k opravě kostela postavila také obec, kdy zastupitelé schválili milionový příspěvek. Kromě toho by kněz ale ještě rád vybudoval vzpomínanou zpovědnici a na nové lavice je třeba také pořídit čalounění.
Text a foto: Lenka Fojtíková
Interiér kostela sv.Jakuba Staršího v Ostrožské Lhotě prošel rozsáhlou rekonstrukcí.
Interiér kostela sv.Jakuba Staršího v Ostrožské Lhotě prošel rozsáhlou rekonstrukcí.
„Přišla jsem dřív a jdu zezadu, abych si vše pořádně prohlédla. Je to nádhera,“ řekla tato paní.
O novou výmalbu se postarala firma pana Strachoty z Lipova.
O novou výmalbu se postarala firma pana Strachoty z Lipova.
Nové lavice byly vyzdobené jako při svatbách.
Obětní dary.
V krojích přišly i děti.
Do krojů se nastrojily ale i stařenky.
V krojích přišli mladí i střední generace.
Začátek mše svaté.
Začátek mše svaté.
Začátek mše svaté.
Začátek mše svaté.
Začátek mše svaté.
Začátek mše svaté.
Začátek mše svaté.
Začátek mše svaté.
Začátek mše svaté.
Začátek mše svaté.
Začátek mše svaté.
Začátek mše svaté.
Samozřejmě, že nechyběl pan starosta Antonín Jelének se svou manželkou.
Kostel byl zaplněný do posledního místečka.
Olomouckého biskupa Mons. Josefa Nuzíka přivítal starosta obce Antonín Jelének.
Biskup nejdříve požehnal vodu.
Biskup Mons. Josef Nuzík požehnal věřící i oltář nejdříve svěcenou vodou.
Biskup Mons. Josef Nuzík požehnal věřící i oltář nejdříve svěcenou vodou
Biskup Mons. Josef Nuzík požehnal věřící i oltář nejdříve svěcenou vodou
Biskup Mons. Josef Nuzík požehnal věřící i oltář nejdříve svěcenou vodou
Biskup Mons. Josef Nuzík požehnal věřící i oltář nejdříve svěcenou vodou
Biskup Mons. Josef Nuzík požehnal věřící i oltář nejdříve svěcenou vodou
Václav Hájek byl hlavním manažerem veškerých oprav kostela a při mši sv. měl druhé čtení.
Strop chrámu nad presbytářem.
Promluva Mons. Josefa Nuzíka.
Modlitba litanií ke všem svatým.
Modlitba litanií ke všem svatým.
Začátek žehnání nového oltáře.
Na pomazání oltáře olejem se biskup převlékl do zástěry.
Na pomazání oltáře olejem se biskup převlékl do zástěry.
Biskup pomazal nový oltář křižmem.
Biskup pomazal nový oltář křižmem.
Biskup pomazal nový oltář křižmem.
Biskup pomazal nový oltář křižmem.
Biskup pomazal nový oltář křižmem.
Obětní dary nesli manželé Radochovi v kroji.
Nový oltář posvětil olomoucký biskup Mons. Josef Nuzík.
Při slavnostní bohoslužbě nemohl chybět ani bohoslovec Vojtěch Radoch (s mikrofonem), který z Ostrožské Lhoty pochází.
Nový oltář posvětil olomoucký biskup Mons. Josef Nuzík.
Nový oltář posvětil olomoucký biskup Mons. Josef Nuzík.
Nový oltář posvětil olomoucký biskup Mons. Josef Nuzík.
Nový oltář posvětil olomoucký biskup Mons. Josef Nuzík.
Nový oltář posvětil olomoucký biskup Mons. Josef Nuzík.
Nový oltář posvětil olomoucký biskup Mons. Josef Nuzík.
Po obřadu svěcení ženy utřely od oleje.
Poté ženy daly na oltář tzv. „plachty“.
Poté ženy daly na oltář tzv. „plachty“.
Poté ženy daly na oltář tzv. „plachty“.
Obětní dary nesli manželé Radochovi v kroji.
Obětní dary nesli manželé Radochovi v kroji.
První slavení mše svaté na novém oltáři.
První slavení mše svaté na novém oltáři.
První slavení mše svaté na novém oltáři.
Farníci poděkovali biskupovi za posvěcení oltáře i první slouženou bohoslužbu.
Správce farnosti P. Miroslav Reif připomněl, že byl kostel postavený na bývalém hřbitovu, takže se propadal.
V kroji přišel také Václav Hájek, který se na několik měsíců proměnil v manažera oprav chrámu.
Závěrečné požehnání.
Závěr mše svaté.
Závěr mše svaté.
Závěr mše svaté.
Požehnání olomouckého biskupa Mons. Josefa Nuzíka.
Tetičky se chtěly vyfotit se synem a tatínkem Strachotovými, jejichž firma kostel vymalovala.
Gratulace pro pana Strachotu staršího, který 18. listopaduslavil 65. narozeniny.
Venku ženy účastníkům slavnosti nabízely výborné koláčky.
Venku ženy účastníkům slavnosti nabízely výborné koláčky.
Stařenek, které chodí do kostela v tradičním oděvu předků každým rokem rapidně ubývá.
