Pokud by mně dnes ráno někdo řekl, abych hádala, co mne dnes čeká, tak bych to neuhodla ani náhodou.
Dopoledne jsou v lázních jasné – snídaně – obyčejně 4 procedury – oběd. Někdy je procedura i před snídaní. Na odpoledne jsem si už včera naplánovala výlet do asi dvacet kilometrů vzdáleného Bečova nad Teplou. Tamní zámek totiž nabízí k prohlédnutí relikviář svatého Maura. Tuším, že vloni jsem o tom viděla dokument a od té doby jsem chtěla prostě relikviář vidět. Proč? No protože je relikviář mimořádná románská zlatnická památka z 13. století a druhá nejcennější movitá kulturní památka v České republice! Byl vyrobený kolem let 1225 –1230 v belgickém Florennes a uvnitř jsou ostatky svatého Maura, Jana Křtitele, Timoteje a Apolináře. Dnešní plán zněl tedy jasně!
Po obědě jsem proto hopla s foťákem v brašně do auta a upalovala směr Bečov. Při zpáteční cestě jsem chtěla ještě navštívit premonstrátský klášter v Teplé, což byla odbočka pouhých osm kilometrů z trasy, takže to mělo logiku. Nakonec bylo ale všechno jinak!
Do mapy.cz jsem zadala parkoviště u zámku. Když jsem k němu ale přijela, byla parkovací místa zapáskovaná, všude byli policajti a muži v oblecích. Hned mně to docvaklo! Přijede vzácná návštěva – prezident? Téměř na sto procent jsem věděla, že prezident, i když jsem v okamžiku, kdy jsem objížděla zapáskovaná parkovací místa, ještě nevěděla vůbec nic. Přibrzdila jsem u nejbližších policistů s dotazem, že tady asi teď parkovat nemohu, tak kde mám auto odstavit. Ochotně poradili – prý na parkovišti pod kopcem. Tak se i stalo a já potom uháněla zpět k zámku, protože můj novinářský čich zavětřil jako ohař na lovu! A bylo to přesně, jak jsem očekávala! Lidé u zámku čekali na příjezd kolony s prezidentem Petrem Pavlem. Přijel i s manželkou. Ale ne hned, jak jsem dofuněla zpět.
Všichni čekající byli zatím v klidu, tak mně bylo jasné, že v klidu mohu být i já. Sedla jsem si proto na krásnou zámeckou lavičku, zevlovala a najednou koukám, že naproti mně sedí chlapík v kloboučku a u nohou mu leží krásnej pejsek a za jejich zády pohled na zámek.
Vnorovjané se vyfotit nejdříve nechtěli, ale mne cvakli, takže díky za fotku!
Líbilo se mně to moc, tak jsem se ze své lavičky zeptala, jestli si je mohu vyfotit, že by to byl dobrý záběr. A pán prý, že ne, že není fotogenickej. Nenechal se nejdříve ukecat ani poté, co jsem mu řekla, že jeho pes je ale moc hezkej. To už ale přispěchala jeho paní, dali jsme se do řeči a já se dozvěděla, že jsou ze Vnorov a paní původem ze Strážnice. No prostě dvě neuvěřitelné náhody – zcela neplánovaně v Bečově zjistím, že přijede pan prezident a dám se do řeči s lidmi, kteří žijí pár kiláků ode mne. No prostě mazec!
A všechno mělo rychlý spád! Prezidentský pár přijel, zdravil se s lidmi, potom zase zdravili je pracovníci zámku v čele s jeho dlouholetým kastelánem Tomášem Wizovským a celou jeho rodinou. Pan prezident se ženou dostali mimo kytek také konve a zalévali společně lísku tureckou, kterou při příležitosti jejich návštěvy před zámkem vysadili zřejmě zaměstnanci zámku. A potom už se valilo k relikviáři svatého Maura. A já jsem všechno fotila, dokumentovala a fotka s textíkem vyjde příští středu v Katolickém týdeníku. Ještě teď, kdy klovu tyto řádky, nechápu, jak všechno může být jinak než si člověk naplánuje.
Jo! A mí noví přátelé ze Vnorov nakonec souhlasili, že je s jejich pejskem mohu vyfotit 🙂
Takhle mne mí noví přátelé zachytili v akci…
Rozhovor s kastelánem hradu a zámku Bečov Tomášem Wizovským:
Přijel pan prezident na vaše pozvání, jak dlouho jste na jeho návštěvu čekali?
Pan prezident přijel na naše opakovaná pozvání související zejména s každoročním udělením jeho osobní záštity nad akcí s celostátním dopadem DEN BEZPEČNOSTI NA HRADĚ BEČOV. Tato akce vychází z jednoduchého principu uvědomit si, že hrady byly vnímány jako symbol bezpeční a ochrany. Postupně akce přerostla v unikátní dvojdenní dubnovou prezentaci všech záchranných a ozbrojených složek státu v prostřední kulturní památky. Součástí je prezentace nejen moderní techniky či historické techniky, dynamické ukázky práce IZS zde. V loňském prosinci jsme měli možnost být součástí adventního bezpečnostního kolokvia konaného na pražském hradě, kde při prezentaci dne bezpečnosti pan prezident osobně přislíbil že do roka a do dne do Bečova dojede a slib dodržel.
Proč jste mu v areálu hradu a zámku vysadili právě lísku tureckou?
V tomto místě historicky stával strom, který byl letech socialismu odstraněn společně s dalšími trakty hospodářských budov. Nyní korunuje sice ahistorickému, ale přesto velmi pěknému prvnímu nádvoří a bude, až povyroste, dávat návštěvníkům blahodárný stín. Na tureckou lísku zvolila naše památková garantka se specializací jako momentálně nejvhodnější a nejodolnější typ dřeviny.
Co pan prezident říkal na relikviář svatého Maura?
Společné setkání u relikviáře svatého Maura bylo pro všechny přítomné nejsilnějším momentem celé návštěvy. Prohlédli si tuto naši nejcennější zlatnickou románskou památku, která svým významem u nás „konkuruje“ pouze korunovačním klenotům. Prezidentský pár fascinoval nejen samotný vizuální a řemeslný rozměr relikviáře, ale také jeho neuvěřitelný novodobý příběh – od dramatického nálezu pod podlahou hradní kaple v roce 1985 až po nesmírně náročné, bezmála dvacetileté restaurování. Diskutovali jsme o hlubokém duchovním odkazu a připomněli původní záměr jeho tvůrců tj. soudobými výtvarnými a uměleckými prostředky propojit zemi s nebem a člověka s Bohem. Pan prezident ocenil, že takový „poklad“ dokáže i v dnešní sekulární době lidi spojovat a probouzet v nich úctu k práci našich předků a k duchovním kořenům Evropy. Podstatné je, že se nachází jako jediný svého druhy držený ve světských rukách na území Evropské unie, v péči Národního památkového ústavu, je odborně zrestaurovaný a uchovávaný v řízeném klimatickém prostoru s potřebným bezpečnostním opatřením a pravidelnými kontrolami restaurátora a předvším je přístupný laické i odborné veřejnosti. Mimo jiné jsem mu prozradil, že na relikviáři se nečekaně díky nedávnému bádání objevil mezi zdobnými polodrahokamy a drahokamy tzv. Ropušší kámen, jemuž se ve středověku přisuzovala magická moc séra proti otravě. Ve skutečnosti se jedná o zkamenělý zub pravěké ryby. Vyzval jsem tedy soukromě pana prezidenta, aby se nenechal otrávit čím dále agresivnější politikou a pokud možno ať kandiduje i do druhého období.
Proč si myslíte, že měl vidět a navštívit právě váš zámek navštívit?
Jak sám řekl, oslnil ho soubor všech dominantních historických architektur a epoch od gotiky, rezenaci, baroko i historismus na jednom místě, včetně toho, že Bečov akcentuje svoji roli Strážce pokladů – románský relikviář sv. Maura, historická sbírka vín a koňaků, diamantová korunka, autenticky dochovaný středověký hrad a mnoho dalšího
Poté jste zamířili věž, kam je možné z tohoto místa dohlédnout a o čem jste si tam povídali?
Na vyhlídkové věži, shodou okolností nejstarší části hradu, jsem na chvilku předal slovo panu starostovi, aby z ptačí perspektivy provedl vzácnou návštěvu z nadhledu historickým městečkem . Následovala fotografie pana prezidenta s vlajkovým stožárem, což byla příležitost zavzpomínat, jak jsme právě zde dvě hodiny po napadení Ukrajiny vyvěsili improvizovanou vlajku solidarity k napadené zemi. Ve skladu jsme totiž měli několik barevných pláten pro šití zdobných historických praporců, mezi nimiž byly i rodové barvy Questenbergů – zakladatelů barokní zámku, mající stejný žlutomodrý styl, jako má vlajka Ukrajiny. Díky tomu jsme se stali neformálními lídry a místním centrem pomoci, což vyústilo i v poskytnutí více než ročnímu pobytu maminek s malými dětmi u nás na zámku. Během jejich pobytu vzniklo silné pouto, snažili jsme se dětem ukázat naši zemi z co nejlepšího uhlu a vytvořit iluzi, že jsou jen na delším výletě vyplněném prohlídkami hradů a zámků, návštěvami akvaparků, lanového centra či dinoparků a celou další řadou aktivit.
Návštěva poté pokračovala neformálním setkáním?
Z hradního areálu zamířil prezidentský pár do bečovské botanické zahrady, což byla symbolická tečkaza celým programem. Toto unikátní místo, označované za druhé Průhonice, prošlo po desetiletích totálního chátrání neuvěřitelnou proměnou. Původně botanická zahrada a alpinium patřilo posledním vévodům sídlící na bečovském zámku a vznikla z inciativy rodiny Beaufort Spontin a Sylva Tarucum. Nejprve se věnovali formálním zahradám u dolního barokního zámku, později se pokusili přetvořit kopec pod hradem na tehdy velice módní krajinářský park, který je však plně neuspokojil a proto koupili obecní drahu, což byválo místo pro pastvu obecního dobytka a vybudovali zde ve své době prosperující věhlasnou botanickou zahradu a alpinium.
Jak byste zhodnotil návštěvu prezidentského páru v Bečově?
Pan prezident s chotí k nám zavítali v rámci své dvoudenní cesty po severozápadě Čech. Naší snahou bylo představit jim Bečov nejen jako statickou historickou kulisu, ale jako živé centrum s bohatou minulostí, náročnou současností a jasnou vizí do budoucna. Velmi nás potěšil hluboký zájem obou vzácných hostů o památkovou péči, záchranu řemeslných postupů a propojování komunitního života s historickým dědictvím. Pan prezident navíc neváhal věnovat svůj čas i našim nejmladším návštěvníkům a místním občanům, kteří na prezidentský pár čekali před branami areálu. Od samého počátku byla návštěva Pavlových koncipována jako neformální a nebál bych se říci i rodinná. Tomu odpovídalo přijetí pana starosty u radnice, přivítání na hradě a představení tří generací mých žen, manželky, obou dcer a babičky, které všechny na hradě pracují jako externí průvodkyně. Následovalo podepisování do kronik města i hradu, společné zalití stromu a velmi příjemná komentovaná prohlídka vybraných částí památkově chráněno areálu.
