Konečně v Gdaňsku

Do Gdaňska na severu Polska jsem se chystala už v červenci roku 2023. Tehdy mně ale při focení pohyblivých dun v Sloviňském národní parku v polské Lebě – po polsky je to Słowiński Park Narodowy – totálně kleklo koleno, takže jsem se domů tehdy musela vrátit po pár dnech pobytu. Více o tom píšu tady. Z Leby jsem si tehdy chtěla udělat do Gdaňska jednodenní výlet vlakem, i když jsem na sever Polska přijela autem. Letos jsem zvolila úplně jinou dopravu.
BALTIC EXPRESS
Když jsem se vloni koncem roku dozvěděla, že do Gdaňska jezdí z České republiky přímý vlak – Baltic expres, úplně mne to nadchlo. Rozhodla jsem se že vyzkouším po letech vlakovou přepravu a budu si moct dát třeba v jídelňáku nejen nějaké jídlo a při tom se kochat pohledem z okna na míjející krajinu, ale třeba i drink k tomu. A tak jsem dnes v 5.11 vyrážela z Moravského Písku směr Otrokovice, kde jsem přesedla na rychlík, který mne přepravil do Ústí nad Orlicí, odkud jsem pokračovala Baltic expressem a potom už valila po kolejích přímo na Gdaňsk Glowny – to vše za 1 024 Kč. Ve vlaku bylo připojení na internet a docela to šlo, takže jsem vytáhla počítač a napsala jeden článek pro Katolický týdeník, vyřídila maily a šmejdila trochu po webu – přečetla nějaké odkazy, co mně poslali v minulých dnech kámoši a já na to neměla doma čas. A tak mně cesta docela příjemně ubíhala. Velkým zklamáním byl jídelní vůz, na který jsem se těšila, protože na území naší republiky jídelňák nahradila paní s vozíčkem, co nabízela něco málo na zub i pití. Do jídelňáku, který se k nám připojil až na území Polska, jsem tedy vyrazila, když už jsem za sebou měla nějakou hodinu cesty. Ještě, že jsem si vzala malou sváču! Nabídka v jídelňáku mne ale těžce zklamala a navíc byl tento vagon narvaný hladovými a žíznivými lidmi, takže jsem si zakoupenou tortilu odnesla na své rezervované místo v tzv. otevřeném vagonu. Při cestě jsem procházela vozy první třídy a zjistila jsem, že to tamní cestující moc nevyhráli, protože tyto vagony byly dost plné a navíc to byla tzv. kupéčka, i když jen s šesti sedadly, mně bylo lépe ve dvojce v tzv. otevřeném vagonu (ne bez střechy, ale bez kupé, aby nedošlo k nedorozumění…).
KOMPLIKACE S PINY
V Gdaňsku jsem si před nádražím poprvé v životě zavolala Uber a bylo to super. Borec (zřejmě Ind) dojel za pár minut v Toyotě a odvezl mne na místo ubytování za 14 zlotých, což je necelá stovka. Byly to sice jen cca. dva kilometry, ale mně se prostě s kufříkem a taškou nechtělo valit pěšky a ani se kodrcat MHD. Další moje premiéra byla, že jsem nejela do hotelu, ale apartmánu, kde jsem se neměla vůbec setkat s majitelem. Ten mi poslal instrukce (asi kilometrový mail), jak se dostat za pomocí přiložených kódů přes bránu na dvůr, schodiště až do bytu a co se smí a nesmí dělat. Toho jsem se fakt obávala, že to nedám, protože instrukce poslal v polštině a překlad nebyl zase tak dokonalý, jak bych potřebovala. Zasekla jsem se, jak jsem očekávala, už u brány, kterou se mně nepodařilo za pomocí PINu otevřít. Volala jsem majiteli, ale odpověděla mně „plechová huba.“ Stála jsem před železnou branou a přemýšlela o tom jak ji ve svých jednašedesáti přelezu i s kufrem a taškou. A najednou se otevřela, protože vjíždělo na nádvoří nějaké auto. Tak jsem tam honem napochodovala a našla své schodiště, kde to zase chtělo PIN! Moje nervy – a zase mně to nešlo! Tak jsem poprosila řidiče auta – mladého borce ve věku mých synů, jestli by to nezkusil otevřít. Měl byt zrovna ve stejném schodišti, takže mně poučil, že nejdřív musím nahodit číslo potom klíč a teprve poté PIN – hurááá!!!! Další PIN byl přímo na klice bytu – moje nervy! V apartmámui s výhledem na řeku Motlawu už na mne čekaly „normální“ klíče, které tady budu používat. Už jsem vše vyzkoušela a dostala se po focení zpět domů, kde klovu tyto zážitky.
FASCINUJÍCÍ ARCHITEKTURA
Stihla jsem procházku po krásně opraveném nábřeží Motlawy, zašla do baziliky Panny Marie, kde lze v Jubilejním roce získat plnomocné odpustky a je to údajně nejvyšší kostel v Evropě a na jedné z mnoha a mnoha zahrádek restaurací jsem se výborně najedla a konečně došlo i na drink. Zatímco všichni okolo pili pivo, já srkala Mojito.
A první dojmy z Gdaňska? Starým městem jsem zcela nadšená!!!! Je to úplně jiná architektura než v našich končinách! Je to nádhera! Však kukněte na fotky. Já valím spát!

VLAKEM DO BRNA NA AI MASTERCLASS S MILOŠEM ČERMÁKEM

Dnes jsem se po dlouhé době vydala vlakem do Brna na workshop o umělé inteligenci, který vedl absolvent kybernetiky na elektrotechnické fakultě ČVUT, ale především novinář, komentátor, spisovatel a také stand-up komik Miloš Čermák.
Když jsem vloni před Vánocemi dostala zcela nečekaný dar na tento workshop od jeho úžasné ženy Senty, byla jsem šťastná jako blecha. Věděla jsem, že něco podobného potřebuji absolvovat, protože jsem do dnešního dne byla umělou inteligencí nepolíbená. To jsem si myslela, ale přednášející Miloš Čermák mne vyvedl z omylu.

START DNE PO NÁROČNÉ NOCI
Nejdříve ale zpět na začátek dnešního dne. Do rána jsem se vyspala jen něco málo přes čtyři hodiny, protože jsem musela v noci jet zcela nečekaně do Zlína na pohotovost s jedním členem rodiny, kam mně jedna cesta z domova zabrala zhruba hodinu, takže jsem se moc nevyspala. Předem jsem byla rozhodnutá, že do Brna pojedu vlakem, abych nemusela složitě hledat parkovací místo. Už na vlakovém nádrží ve Veselí nad Moravou na mne čekalo překvapení. Myslela jsem, že v pracovní den bude aspoň jedna pokladna otevřená. Nebyla… A tak jsem si na prvním nástupišti poprvé vyzkoušela nákup lístku před automat. Zpočátku nechtěl reagovat na mé krapet zmrzlé ruce, ale nakonec se mně podařilo naťukat směr mé cesty. Dotaz byl, jestli chci, aby platil lístek hned nebo až v okamžiku odjezdu vlaku. Odklepla jsem druhou možnost a potom zažila trýznivé okamžiky, jestli nebudu mít s průvodčím problém. Onen automat totiž nevyplivnul žádný papírový lístek, jak jsem původně očekávala, ale jen upozornění, že mám při kontrole ve vlaku kliknout kreditkou. No a já měla hrůzu, že se to tam neukáže, protože automat mně nabídl vlak s odjezdem v 6.23 a já nakonec nastoupila do zpožděného vlaku, který měl odjezd podle jízdního řádu v 6.01, ale měl zpoždění a odjížděl až v 6.15. Při kontrole jsem prošla (!), tak jsem si oddechla a konečně se v klidu porozhlédla po vagonu. V životě jsem z našeho východu republiky nejela ve vagonu s označením 1. třídy. Průvodčí mne uklidnil, že tam mohu sedět i s lístkem do druhé… Byly tam stolečky se zásuvkami, takže někteří spolucestující hned vybalili počítače a zhruba jeden a půl hodiny cesty využili k práci nebo prosté šmejdění po webu. Jedna slečna-paní, co přistoupila v Kyjovu, si zase na stolečku naproti mě rozbalila šminky a líčila se, takže jsem mohla v přímém přenosu sledovat, jak mizí z jejího obličeje spousta červených pupínků a za pár stanic se bledule s nečistou tváří proměnila v dokonale nalíčenou ženu s tvářičkami v růžovém nádechu připravenou do pracovního nasazení v plné zbroji. Cesta rychle ubíhala a v cíli svého putování jsem byla raz dva.

SAMOOBSLUHY VŠUDE!
Workshop se konal v brněnském Impact HUBu, kde jsem nikdy nebyla. Použila jsem navigaci v mobilu, ale ta to vzala potvora pořádnou oklikou. Zpět už jsem valila po svých přímo k nádraží. Na místě jsem byla s předstihem a v Impact HUBu mne překvapil samoobslužný bar, kde si všichni příchozí vařili kávu a čaj sami. Poté i s případným jídlem či dalšími nápoji z chladících boxů zaplatili kartou. Následně vytřídili na baru odpad a nádobí naládovali do myčky. Tak s tím jsem se ještě nikde nesetkala. Za chvilku nebude snad nikde obsluhující personál – viz. poklad vlakového nádraží. A už jsou takové obchody nejen v zahraničí, ale i u nás. Moje matka by si sama dnes na nádraží nekoupila lístek a v samoobslužném baru by si už vůbec neškrtla. Svět se mění závratnou rychlostí a to byl také důvod, proč jsem dnes byla na workshopu, abych se dozvěděla, alespoň něco, co už umí umělá inteligence. Workshop Miloše Čermáka AI MASTERCLASS  je určený především těm, kdo se s nástroji umělé inteligence teprve seznamují. No měla jsem dojem, že tak neznalá jsem tam byla sama. Celkem se nás v zasedačce v přízemí sešlo třináct mužů a tři ženy. Chlapi měli zase převahu. No co už, že?

CO JSEM SE DNES DOZVĚDĚLA?
Je toho spousta. Uvedu alespoň pár střípku. Tak například: Pojem umělé inteligence vznikl už v roce 1956 (to jsem ještě nebyla na světě…). Velké jazykové modely potom až v roce 2017. Podle Čermáka jde o velmi osobní technologii, ve které si musí každý uživatel najít svou cestu. Technologie je přitom velmi jednoduchá,  intuitivní, ale také divná. Stačí se jí zeptat, ale někdy se nechá také přemlouvat. Když se k ní uživatel chová slušně jako k živému kolegovi, dostává slušné odpovědi, které ale mohou být také někdy chybné. Je proto dobré umělou inteligenci při komunikaci povzbudit, že je ta-ten nejchytřejší.

JAZYKOVÉ MODELY A JEJICH OSOBNOSTI
Stejně jako u lidí má každý jazykový model jinou osobnost, proto by se k nim mělo chovat stejně jako ke kolegům, kteří bývají osobnostně také rozdílní. Je to technologie, která dělá chyby, které nelze opravit. Musí se používat pro to, v čem dobře funguje. Doba, ve které žijeme, je extrémně zajímavá. S AI si člověk může o čemkoliv povykládat, takže dnes nikdo nemusí být sám. Je ale také velkou pomocnicí při cestách, kdy pomůže s překlady jazyků, které je schopna ihned převézt do psaného textu a v něm vypíchnout nejdůležitější věci – například při zpoždění nebo zrušení letu na letišti. S GPT je možné se učit také cizí jazyky. Jazykový model neříká pravdu, ale to, co je nejpravděpodobnější. No a potom jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí, jak lze AI využít k rozpohybování statických fotek lidí, změnit hlas atd., atd…. Je toho prostě moooooooc, co „to“ umí. Miloš Čermák nám dnes údajně navykládal při workshopu 60 stránek psaného textu, který nám zašle. Dostali jsme tipy na nejlepší aplikace k převodu zvuku do textového formátu i s upozorněním, které jsou zdarma, za které se musí platit, kolik „to“ stojí, co „to“ dokáže.

UŽITEČNÉ RADY
Miloš Čermák byl ve svém výkladu vtipný, takže čas frčel jako splašený. Když vyhlásil jedinou kratičkou přestávku na onu místnůstku, hbitě jsem k němu přiskočila s mobilem v ruce s prosbou, aby mně nainstaloval nejlepší CHAT GPD, který je zdarma, protože jsem se v té nabídce aplikací ztrácela. Ochotně odklikal, a tak jsem si při cestě zpět ve vlaku už komunikovala vesele s AI, která měla super odpovědi na všechny mé zvědavé otázky a já nemusel složitě a dlouze vše „googlit“ jako doposud.

Co říct na závěr? Workshop s Milošem Čermákem všem doporučuji. Vnímám, že po dnešku pro mne začíná nové velké dobrodružství! Více se o workshopech Miloše a jeho krásné a úspěšné ženy Senty můžete dozvědět na http://inspiruj.se

P.S. Tento text jsem zatím napsala bez pomoci umělé inteligence…