Nemůžeme zabít svoje dítě

Žijeme v době, kdy lékaři dovedou už dlouhé roky v těhotenství rodičům říct, jestli se jim narodí zdravé miminko. Když tyto testy „nedopadnou“, nalejí rodičům čistého vína a narovinu jim řeknou, s jakým postižením se jejich dítě narodí. Poté následuje doporučení, že by měli jít na potrat. Drtivá většina rodičů tomuto návrhu podlehne…

Už se ale také mnohokrát stalo, že se rodiče dozvěděli nepotěšující diagnózu u svého nenarozeného potomka, ale na potrat z nějakého důvodu nešli. Většinou se jednalo o věřící, kteří prostě své dítě nedokázali nechat zabít navzdory nepříznivé prognóze. Potom se jim ale narodilo zcela zdravé miminko. Jiní rodiče potrat zvolí z ekonomických a dalších důvodů. O tom ale dnes psát nechci.

Cítím, že se musím podělit o to, co mne počátkem tohoto týdne hluboce zasáhlo. V pondělí mně zazvonil telefon a já na displeji uviděla jméno starého (ale přesto stále mladého 🙂 ) kamaráda Štěpána. Tentokrát nevolal pracovně, ale vybalil na mne prosbu, kterou jsem tedy doopravdy nečekala.

„Scházíte se na Antonínku ještě ve Společenství pátera Šuránka?“ zeptal se hned v úvodu bez obalu. Když uslyšel kladnou odpověď, řekl: „Víš, my bychom vás se ženou chtěli moc poprosit o modlitbu. Zuzka je v 29. týdnu těhotenství a zhruba před dvěma týdny jsme se dozvěděli, že se miminko nevyvíjí, jak by mělo, a že pokud se narodí, tak to nebude slučitelné s životem. Tak jsme vás chtěli poprosit, abyste se za nás modlili a vyprošovali u pátera Šuránka zázrak. Právě běží proces jeho blahořečení a je třeba lékařsky doložených zázraků, proto vás moc prosíme o modlitbu,“ řekl zcela klidným hlasem Štěpán.

Modlitbu jsem samozřejmě slíbila, ale nedalo mně to a ještě ten den večer jsem se s tímto mladým manželským párem setkala. Vůbec nebyli zdeptaní na duchu a zdrceni situací, do které se dostali, jak by člověk mohl logicky očekávat. Neměli na tvářích ale ani umělé americké úsměvy.

Přivítali mne pevní, usměvaví lidé, kteří se mně svěřili, že už zprávu lékařů přijali, odevzdali se do Boží vůle, ale před pár dny se setkali s knězem, který je vybídl, aby přesto prosíli o přímluvu P. Šuránka, který byl vězněm komunistického režimu a zemřel v pověsti svatosti.

A tak si dovolím návštěvníkům tohoto webu poodhalit příběh a situaci posledního měsíce, kterou prožívají, a jak ji přijímají. Zveřejňuji zde e-mail, který poslala nastávající maminka sestřičkám do Doksan, kde se tyto řeholnice už dlouhé roky modlí za nenarozené děti. Příběh Zuzky a Štěpána je zde:

     Milí přátelé, 

     posíláme Vám tento e-mail s prosbou o modlitbu. Jsme manželé (Zuzana a Štěpán) a čekáme naše první miminko. Před měsícem si pan doktor všiml, že miminko špatně roste. Chvíli se čekalo, pak jsme byli odesláni do Brna na speciální vyšetření. Tam nám po ultrazvuku, kardioultrazvuku a genetických testů sdělili, že naše miminko má chromozomální vadu. Jmenuje se triploidie. Jde o ztrojení sad chromozomů, vada vzniká při početí a dle lékařů je neslučitelná se životem. Podle varianty této vady dochází k samovolnému potratu dítěte v začátku těhotenství. Jeden typ vady, což je náš případ),je donositelný do 3. trimestru. I tak ale nejčastěji dojde k úmrtí dítěte buď ještě v bříšku nebo pár hodin či dnů po narození. Doktoři nám nabízeli jít na ukončení těhotenství, ale to jsme odmítli. Nemůžeme zabít svoje dítě. Jak má dlouho žít, tak dlouho žít bude. To rozhodne Bůh 🙂
     Já jsem momentálně ve 29. týdnu. Miminko se má dobře, modlíme se i ke svatému Norbertovi a teď jsme se rozhodli  prosit o zázrak uzdravení na přímluvu pátera Antonína Šuránka, u něhož probíhá proces blahořečení. 
Již jsme byli smíření s tou variantou, že naše miminko umře, ale po promluvě s jedním knězem jsme se nadchli do víry v zázrak. Takže budeme rádi, když se k našim prosbám připojíte. 
     Věříme, že vše bude tak jak to má být dle vůle Boží. Jestli má být zázrak v uzdravení, tak se to stane. Věříme, že je to možné. A nebo má být zázrak v něčem jiném, jen zatím nevíme v čem. 🙂 Zázrakem je už to, že miminko pořád ještě žije a to, kolik lidí se prý za nás už modlí 🙂 Jsme nadšení a vděční.
     Děkujeme.
     Zuzana, Štěpán a prďoš  🙂
Je to naše dítě, které nemůžeme zabít…
Milí přátelé, tady zatím končí otevřený příběh těchto dvou mladých a odvážných lidí. Lidí, kteří umí jít proti proudu dnešní doby. Při pondělní návštěvě mně řekli, že po vyšetření v krajské nemocnici čekali na chodbě, kde bylo mnoho manželských párů, které čekaly stejně jako oni na verdikt lékařů. Všichni poté odcházeli z ordinace velmi smutní, sklesklí a zdeptaní špatnými zprávami, které se dozvěděli. Poté  se přesouvali o pár dveří dál, kde si domlouvali termín potratu. Štěpán se Zuzkou byli v tom okamžiku jediní, kteří tyto dveře bez povšimnutí minuli a zamříli na parkoviště k autu, aby odjeli domů.
Pozor! Nevychloubali se a nikoho neodsuzovali! Jen konstatovali, jaká je dnes realita…
Tož tak… Kdo se umíte modlit a zasáhl Vás příběh těchto dvou mladých lidí stejně jako mne, prosím, abyste se přidali k řetězu modliteb… V pondělí nás byly už desítky a přidávají se každý den další lidé. Možná už jsou nás stovky… Jak ale říkají v klidu a s pokorou Zuzka se Štěpánem: „Není to naše věc, ale Boží. Přesto věříme, že se zázrak může stát…“

2 odpovědi na “Nemůžeme zabít svoje dítě”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *