Nemůžeme zabít svoje dítě

Žijeme v době, kdy lékaři dovedou už dlouhé roky v těhotenství rodičům říct, jestli se jim narodí zdravé miminko. Když tyto testy „nedopadnou“, nalejí rodičům čistého vína a narovinu jim řeknou, s jakým postižením se jejich dítě narodí. Poté následuje doporučení, že by měli jít na potrat. Drtivá většina rodičů tomuto návrhu podlehne…

Už se ale také mnohokrát stalo, že se rodiče dozvěděli nepotěšující diagnózu u svého nenarozeného potomka, ale na potrat z nějakého důvodu nešli. Většinou se jednalo o věřící, kteří prostě své dítě nedokázali nechat zabít navzdory nepříznivé prognóze. Potom se jim ale narodilo zcela zdravé miminko. Jiní rodiče potrat zvolí z ekonomických a dalších důvodů. O tom ale dnes psát nechci.

Cítím, že se musím podělit o to, co mne počátkem tohoto týdne hluboce zasáhlo. V pondělí mně zazvonil telefon a já na displeji uviděla jméno starého (ale přesto stále mladého 🙂 ) kamaráda Štěpána. Tentokrát nevolal pracovně, ale vybalil na mne prosbu, kterou jsem tedy doopravdy nečekala.

„Scházíte se na Antonínku ještě ve Společenství pátera Šuránka?“ zeptal se hned v úvodu bez obalu. Když uslyšel kladnou odpověď, řekl: „Víš, my bychom vás se ženou chtěli moc poprosit o modlitbu. Zuzka je v 29. týdnu těhotenství a zhruba před dvěma týdny jsme se dozvěděli, že se miminko nevyvíjí, jak by mělo, a že pokud se narodí, tak to nebude slučitelné s životem. Tak jsme vás chtěli poprosit, abyste se za nás modlili a vyprošovali u pátera Šuránka zázrak. Právě běží proces jeho blahořečení a je třeba lékařsky doložených zázraků, proto vás moc prosíme o modlitbu,“ řekl zcela klidným hlasem Štěpán.

Modlitbu jsem samozřejmě slíbila, ale nedalo mně to a ještě ten den večer jsem se s tímto mladým manželským párem setkala. Vůbec nebyli zdeptaní na duchu a zdrceni situací, do které se dostali, jak by člověk mohl logicky očekávat. Neměli na tvářích ale ani umělé americké úsměvy.

Přivítali mne pevní, usměvaví lidé, kteří se mně svěřili, že už zprávu lékařů přijali, odevzdali se do Boží vůle, ale před pár dny se setkali s knězem, který je vybídl, aby přesto prosíli o přímluvu P. Šuránka, který byl vězněm komunistického režimu a zemřel v pověsti svatosti.

A tak si dovolím návštěvníkům tohoto webu poodhalit příběh a situaci posledního měsíce, kterou prožívají, a jak ji přijímají. Zveřejňuji zde e-mail, který poslala nastávající maminka sestřičkám do Doksan, kde se tyto řeholnice už dlouhé roky modlí za nenarozené děti. Příběh Zuzky a Štěpána je zde:

     Milí přátelé,