AI NEMÁ OČI
Chtěla jsem se projít někde na Horňácku kousek lesem v rámci svého nového budování kondice. A tak jsem se o radu obrátila na umělou inteligenci. Její rada zněla, že mohu jít na Hradisko, což je kopec v nadmořské výšce 615 metrů a prý nejlépe se na něj vydrápu od kuželovského větrného mlýna po žluté značce. Když jsem ale mrkla na mapu, zjistila jsem, že je to blbost, že nejlepší výchozí bod je Javorník, odkud mám jít po modré. Když jsem vznesla dotaz s upozorněním, že je to trochu jinak, tak se AI rozčilovala, že nemá oči a nemůže mrknout na mapu jako já, a že mám pravdu. Tož tak umělá inteligence… Na odpolední vycházku jsem tedy vyrazila pouhých dvanáct kilometrů za hranice obce, kde žiji.
VZPOMÍNKY
Auto jsem zaparkovala u evangelického kostela a neubránila se vzpomínkám. V roce 2000, kdy Javorník na Hodonínsku slavil 650 let od první písemné zmínky, jsem dokumentovala oslavy, které tehdy byly velkolepé včetně krojovaného průvodu. Přijel i Karel Schwarzenberg, kterého zřejmě pozval přítel Břeťa Rychlík. K Horňácku má srdeční vztah a dokonce zde má ve vesnické památkové zóně domeček. Jednou jsem tam byla v rámci návštěvy novinářky Petry Procházkové a nejsem si jistá, jestli tam tehdy nebyl i Ludvík Vaculík.
BAREVNÁ PŘÍRODA
To všechno se mně mlelo hlavou, když jsem kráčela od auta vesnickou památkovou zónou a mířila dál a výš – na Hradisko. Asfalt se brzy proměnil v hliněnou cestu a ta přešla na travnatý povrch louky. Jak jsem stoupala krajinou, otvíral se mně stále širší pohled do krajiny, nad kterou se v pondělním odpoledni vznášely temně tmavé mraky. Občas skrze ně prosvitl sluneční paprsek, který krásně nasvítil podzimem zbarvenou přírodu. Tolikrát jsem byla v Javorníku a nejdál jsem se dostala do ulice Kopánky a na druhé straně tedy mnohokrát i do Filipovského údolí a v sedlE kola ještě mnohem dál. Pěšky to ale nejde tak rychle. Každopádně je chůze super, tak jsem si to putování užila, potěšila se nádherou a dokonalostí stvoření.
LeF