Jak jsem o svátku svatých archandělů jednoho z nich potkala

Dnes je svátek svatých archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela. Možná tomu nebudete věřit, ale já jsem jednoho z nich potkala. Měl na tváři strniště, řídil tereňák a svezl mne!Nevěříte? A přece je to tak!
Když jsem dnes odvezla auto do servisu, věděla jsem, že se budu muset komplikovaně přesunout domů, protože všichni nejbližší, kteří by jeli se mnou a hodili mne zpět, byli v práci. A tak jsem se po dlouhatánských letech svezla autobusem s tím, že zbývajících pět kilometrů půjdu přes Antonínek pěšky a zkusím stopovat, jestli tedy něco pojede.  Naposledy jsem stopovala vloni v Dolomitech, takže to zase tak dlouhatánská doba nebyla.
Jakmile jsem pěšky dorazila v Ostrožské Lhotě k tabuli oznamující konec obce, záhy za sebou jela dvě auta. No a to druhé na mé mávnutí u krajnice zastavilo. Z mého pohledu a možná neznalosti to byl tereňák, protože jsem musela hodně vysoko zvednout nohu, abych se do auta nasoukala. Oproti mé blešce Toyotce bylo prostě hóóódně vysoké! A za volantem sympaťák, jak jsem napsala výše, se strništěm a úsměvem na tváři.
Až při mši jsme si večer v kostele uvědomila, že to byl můj dnešní anděl. Netuším, odkud, a kam jel, ale pomohl mně. A když jsem nad tím tak přemýšlela, uvědomila jsem si, že mám štěstí v životě na hodně andělů. Například to byli nedávno dva z mého pohledu „kluci“, i když jsou to tátové od rodin a jeden z nich dokonce už i dědeček, co mně pomohli s defektem na autě, o pár let dříve kámoška, která mně chodila po večerech domů dávat kapačky v mé nemoci, další kámoška v době covidové nosila nákupy a ještě před tím ségra poskytla v době nouze dlouhodobé ubytování a před více než dvaceti lety mne v nemoci ubytoval i brácha se zlatou švagrovou v Brně, abych mohla docházet na kapačky ambulantně a nemusela ležet čtyřicet dnů ve špitále.
Samozřejmě, že těch andělů v mém životě bylo mnohem a mnohem víc, ale tito se mně vryli hodně do mozku a srdce.  Všem mým andělům od toho nejaktuálnějšího až po ty nejstarší moc děkuji za pomoc a podanou ruku v nouzi v okamžicích mého života, kdy pomáhat vůbec nemuseli a přesto pomohli. Všem přeji, abyste v životě potkávali také hodně dobrých andělů a hlavně, abyste je uměli vidět, rozpoznávat a stali jsme se všichni anděly pro druhé…
Lenka Fojtíková

LeF